Češi to nosí hrdě, ale v zahraničí se smějí. V tomhle vypadáte jako exoti z jiné planety

Jsou věci, které nám přijdou zcela normální, dokud nevytáhneme paty z vlastního dvorku. To, co doma působí jako pohodlný standard, může jinde vypadat jako stylová absurdita. A právě tenhle kulturní rozpor nás občas přinutí zastavit se. Zamyslet se. Nad tím, co nosíme. Nad tím, co považujeme za samozřejmé. A trochu i nad sebou samými.

Na tom, jak lidi chodí po městě, není na první pohled nic zvláštního. U nás je to prostě běžná součást každodenního života. Pohodlnost a funkčnost jsou pro spoustu lidí jasná volba, a málokoho napadne, že jinde to může vypadat úplně jinak.

Móda podle funkce

Češi milují praktičnost. Outdoorové oblečení, které odolá větru, dešti i špíně, se stalo jakýmsi národním uniformním základem. Softshellové bundy, fleecové mikiny, trekové boty nebo voděodolné kalhoty jsou běžným jevem nejen v horách, ale i v kancelářích, školách nebo tramvajích. Vše doplňuje objemný batoh, do kterého se vejde všechno, od svačiny až po laptop. A často i náhradní ponožky, pro jistotu.

Zatímco v Paříži nebo Miláně se do města obléká „na efekt“, v Česku platí hlavně, aby to neprofouklo a nezmoklo. Estetika ustupuje funkci.

Outdoor všude, kam se podíváš

Představa, že si zajdete na flat white a vedle vás si objednává pár v plné outdoorové zbroji, je u nás zcela běžná. Turistické boty, které už mají něco za sebou, softshellka s logem sportovního řetězce a kalhoty se zipem na odepínací nohavice. Tohle není výstřelek, to je český standard. Často si to ani neuvědomujeme, dokud nezačneme cestovat. Například v Itálii nebo Španělsku byste v podobném outfitu budili minimálně rozpaky. Tam se do města chodí víc s důrazem na styl než na praktičnost.

Zahraniční blogy o cestování občas glosují české turisty se smíchem, „prakticky připravení na expedici, i když jdou jen do supermarketu“. A i když nás to může pobavit, zvenčí to opravdu působí trochu nepatřičně.

Portál Expats.cz popisuje, že outdoorové oblečení je v českém městském životě natolik běžné, že ho lidé často nosí i tam, kde by to jinde působilo nezvykle, třeba do kavárny nebo do práce. Praktičnost a pohodlí u nás zkrátka dostávají přednost před módní uhlazeností.

Kde se to vzalo?

Začátky tohoto fenoménu sahají do devadesátek, kdy se do Česka ve velkém dostávaly značky jako Alpine Pro, Loap, Hannah nebo Northfinder. Kvalitní outdoor byl symbolem úspěchu, modernosti a západního stylu života. Navíc byl odolný, praktický a vydržel roky. A v tom je možná ten klíč, Češi nechtějí kupovat každou sezónu něco nového. Hledají trvanlivost. A když bunda stojí několik tisíc, musí sloužit v horách i při návštěvě tchyně.

K tomu přidejme silný vztah k přírodě, většina Čechů tráví volný čas aktivně, výlety, chalupy, túry. Město je často jen tranzitní zónou mezi kanceláří a lesem. Tak proč se převlékat?

Proč to nevadí 

Není to tak, že bychom nevěděli, co se nosí. Mnozí Češi mají styl i cit pro módu. Jen u nás přežívá zvláštní rovnice čím víc kapsiček, tím líp. Outdoor oblečení se stalo výrazem určitého postoje, žádná zbytečná okázalost, žádné „parádičky“. A také určitého konzervativismu: Když něco funguje, proč to měnit?

Zároveň je třeba říct, že se situace pomalu mění. Mladší generace víc kombinuje, trekové boty s kabátem, sportovní bundy s džínami a šátkem. Někteří jdou naopak proti proudu a cíleně se od outdoor estetiky distancují. Ale obecný trend zůstává, pohodlí a odolnost vítězí nad módním diktátem.

V čem nás to vystihuje

Možná to celé není jen o tom, co máme na sobě. Možná je to i o tom, jak přemýšlíme, o pohodlí, praktičnosti, jistotě. Někteří Češi se rádi cítí připravení na všechno, jiní dávají přednost stylu a detailu. A obojí je v pořádku. Každý máme jiný rytmus, jinou cestu i jiný šatník.

A i když může náš vztah k outdooru působit jinde trochu zvláštně, pro nás to často znamená jediné, být sami sebou. Bez okázalosti, ale s pocitem, že jsme připraveni. Kamkoliv nás den zanese.