Češi objevili nový způsob jak zbohatnout: Toto staré nádobí prodávají ve velkém za desetitisíce

Některé věci, jež jsme ještě před pár lety házeli bez váhání do kontejneru nebo nechávali chátrat na chalupě, se dnes prodávají za částky, které by vydaly na dovolenou u moře. Jednou z takových sběratelských komodit je i staré nádobí. Češi pomalu ale jistě zjišťují, které kousky jsou nejcennější, a sběratelů tak postupně přibývá.

Češi objevili nový způsob jak zbohatnout. Toto staré nádobí prodávají za vysoké ceny. Někteří objíždějí vesnické burzy, jiní nakupují na Aukru a výhodně přeprodávají do zahraničí. Nejde přitom jen o rychlý zisk. Je v tom i špetka sběratelského ducha a pocit, že něco zachraňují před zapomněním.

Nesmrtelný porcelán

Zatímco někteří ho berou jen jako pozůstatek z dob minulých, jiní v něm vidí čistou krásu, ruční práci a především rostoucí hodnotu. Český porcelán byl kdysi běžnou výbavou každé domácnosti. Dnes se ale stává vyhledávaným artiklem mezi sběrateli a investory, a to nejen u nás, ale hlavně v zahraničí.

Základem úspěchu při prodeji porcelánového nádobí je jeho dobrý stav, ale také přítomnost značení. Tím je myšleno obvykle razítko výrobce, případně signatura malíře. Dnes jsou přitom nejcennější kousky z první republiky, limitované edice nebo ručně malované soupravy s původními dekory.

Zajímavostí je, že i běžný socialistický porcelán z 50. až 70. let minulého století začíná být sběratelsky atraktivní, zejména kvůli svému retro vzhledu. Zahraniční zájem přitom v současnosti roste, a to hlavně v Rakousku, Švýcarsku, Japonsku a v dalších asijských zemích.

Sběratelské sklo se prodává za desetitisíce

Zájem čím dál více roste také o skleněné vázy, mísy, sklenice, karafy či lustry s typickým designem 60. až 80. let. Obzvláště velká poptávka je pak po skle s pískovanými vzory a hutních plastikách. Nejvíce ceněné jsou přitom kousky od známých uměleckých sklářů jako je například Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová nebo Pavel Hlava.

Srdcem českého sklářství je město Nový Bor, které na první pohled působí jako klidné městečko na úpatí Lužických hor. Jakmile ale vstoupíte do místní sklářské galerie nebo ateliéru, pochopíte, proč se mu přezdívá „české Murano“. Tradice sklářství v Novém Boru sahá hluboko do 18. století. Město se díky své poloze, dostupnosti surovin a šikovnosti místních řemeslníků rychle stalo jedním z hlavních center výroby skla ve střední Evropě.

Sklo z Nového Boru si dlouhodobě drží silnou pozici mezi sběrateli a znalci, ale v posledních letech jeho obliba ještě výrazně vzrostla. Hodnota skleněných objektů z této oblasti závisí především na stáří, výtvarném pojetí, technice výroby a zachovalosti. Zásadní roli však hraje i autorství. Práce významných osobností českého sklářství jsou vysoce ceněné a často se prodávají za desítky až stovky tisíc korun.

Zájem roste i o smalt a keramiku

Vedle porcelánu a skla si své místo mezi sběratelskými poklady pomalu ale jistě vydobývá i staré smaltované nádobí, hrnce s květinami, co mívala babička na plotně, nebo mísy, které kdysi visely na zdi ve venkovských kuchyních. Dlouho je lidé vyhazovali, nebo je brali jen jako kýč, ale dnes se o ně perou sběratelé i milovníci retro stylu.

Zajímavý obrat nastává také u lidové keramiky. Dlouho si jí nikdo nevšímal, ale teď se dostává zpátky do povědomí. Lidé začínají hledat staré hrnce, džbány a talíře s ručně malovanými vzory třeba z Hlinecka, z jižních Čech, nebo ze starých moravských dílen. U některých kusů už dnes ceny přesahují i několik tisíc korun. Samozřejmě záleží na stavu, dekoru a občas i na tom, odkud daný kus pochází. Některé motivy jsou dnes skoro nesehnatelné.

Zdroje: seznamzpravy.cz, czechdesign.cz, colectio.com