Byl u posledního titulu hokejové Sparty. Měl jsem obrovské štěstí, říká bývalý útočník Luboš Rob starší, který trénuje ve Vsetíně
Třiapadesátiletý Luboš Rob starší patří mezi hokejisty, kteří byli jako hráči u dosud posledního mistrovského titulu pražské Sparty v extralize. Na jaře roku 2007 přispěl k zisku vítězné trofeje, což považuje i s odstupem času za největší úspěch aktivní hráčské kariéry. V hokeji působí i v současnosti jako trenér, v probíhající sezoně je asistentem kouče v prvoligovém klubu VHK Vsetín. V týmu vede i svého syna Luboše Roba mladšího.
Na snímku hokejový trenér Luboš Rob starší (začátek listopadu 2023).
Vraťme se nejprve k vašim vzpomínkám na mistrovský ročník ve Spartě. Jaké to bylo?
Sparta vyhrála extraligu už v roce 2006 a já jsem přišel až k jejímu druhému extraligovému triumfu v řadě v následující sezoně. Je neuvěřitelné, že od té doby na další titul čeká. Hned říkám, že jsem měl obrovské štěstí na to, abych se dostal do sparťanského týmu zrovna v tehdejším období. Odskočil jsem si v průběhu sezony ze Vsetína do Sparty na finiš ligy a výrazným způsobem si cením, co se nám podařilo.
Jak Sparta k titulu dokráčela?
Nebyla to náhoda. Tehdy Sparta měla vynikající tým a partu. Přitom jsem se přesvědčil, že hrát právě za Spartu není vůbec jednoduché. A dočkal jsem se toho momentu s titulem ve svých sedmatřiceti letech, což beru jako velké ocenění. A mohu přidat jednu poznámku?
Samozřejmě, co máte na srdci?
Četl jsem rozhovor s útočníkem Lukášem Pechem, který je teď v Českých Budějovicích. A ve Spartě strávil jako hráč deset let. Řekl takový postřeh ve smyslu, že když šel z Karlových Varů do Sparty, tak se těšil na to, že bude mít s pražským klubem tituly a neměl ani jeden. Jen předtím s Karlovými Vary v roce 2009.
Je něco, co formovalo váš vztah k hokeji?
Ano, hrál jsem československou ligu i extraligu, chvíli i ve Finsku. Ale na vojně v Dukle Trenčín jsem měl ve dvaceti letech těžké zranění. Lékaři byli schopni mi dát koleno dohromady a po dlouhé zdravotní pauze jsem pak mohl odehrát celou kariéru až do čtyřicítky. Až po tom zranění jsem si uvědomil úplně jiné hodnoty a priority. A tím pádem jsem se dokázal zorientovat ve věcech, které jsem do té doby jako mladý kluk neznal.
Zdroj: autorský článek
[seznam-ads id="31896"] [seznam-ads id="31898"] [seznam-ads id="36416"] [seznam-ads id="32011"]