Byl u posledního titulu hokejové Sparty. Měl jsem obrovské štěstí, říká bývalý útočník Luboš Rob starší, který trénuje ve Vsetíně

Přidat na Seznam.cz

Třiapadesátiletý Luboš Rob starší patří mezi hokejisty, kteří byli jako hráči u dosud posledního mistrovského titulu pražské Sparty v extralize. Na jaře roku 2007 přispěl k zisku vítězné trofeje, což považuje i s odstupem času za největší úspěch aktivní hráčské kariéry. V hokeji působí i v současnosti jako trenér, v probíhající sezoně je asistentem kouče v prvoligovém klubu VHK Vsetín. V týmu vede i svého syna Luboše Roba mladšího.

Na snímku hokejový trenér Luboš Rob starší (začátek listopadu 2023).

Vraťme se nejprve k vašim vzpomínkám na mistrovský ročník ve Spartě. Jaké to bylo?

Sparta vyhrála extraligu už v roce 2006 a já jsem přišel až k jejímu druhému extraligovému triumfu v řadě v následující sezoně. Je neuvěřitelné, že od té doby na další titul čeká. Hned říkám, že jsem měl obrovské štěstí na to, abych se dostal do sparťanského týmu zrovna v tehdejším období. Odskočil jsem si v průběhu sezony ze Vsetína do Sparty na finiš ligy a výrazným způsobem si cením, co se nám podařilo.

Jak Sparta k titulu dokráčela?

Nebyla to náhoda. Tehdy Sparta měla vynikající tým a partu. Přitom jsem se přesvědčil, že hrát právě za Spartu není vůbec jednoduché. A dočkal jsem se toho momentu s titulem ve svých sedmatřiceti letech, což beru jako velké ocenění. A mohu přidat jednu poznámku?

Samozřejmě, co máte na srdci?

Četl jsem rozhovor s útočníkem Lukášem Pechem, který je teď v Českých Budějovicích. A ve Spartě strávil jako hráč deset let. Řekl takový postřeh ve smyslu, že když šel z Karlových Varů do Sparty, tak se těšil na to, že bude mít s pražským klubem tituly a neměl ani jeden. Jen předtím s Karlovými Vary v roce 2009.

Je něco, co formovalo váš vztah k hokeji?

Ano, hrál jsem československou ligu i extraligu, chvíli i ve Finsku. Ale na vojně v Dukle Trenčín jsem měl ve dvaceti letech těžké zranění. Lékaři byli schopni mi dát koleno dohromady a po dlouhé zdravotní pauze jsem pak mohl odehrát celou kariéru až do čtyřicítky. Až po tom zranění jsem si uvědomil úplně jiné hodnoty a priority. A tím pádem jsem se dokázal zorientovat ve věcech, které jsem do té doby jako mladý kluk neznal.

Zdroj: autorský článek