Brno má nového krále nejošklivějších budov. Předčil dokonce i velký černý Orloj

Brno, druhé největší město České republiky, se může chlubit mnoha věcmi – skvělou gastronomií, kulturním životem a unikátní architekturou. Bohužel mezi těmito přívlastky patří i poněkud záhadná schopnost vytvářet budovy, které vzbuzují spíš úsměvy nebo rozčarování než obdiv. Novými kandidáty na titul „nejošklivější budova Brna“ jsou nyní Špalíček a budova brněnského hlavního nádraží.

Brněnský Špalíček: Zklamání místo chlouby

Nákupní centrum Špalíček mělo být v době svého vzniku ikonickou stavbou, která moderním způsobem propojí historický duch Brna s jeho současností. Bohužel dnes působí jako žlutohnědá skříň postavená na příliš malém prostranství. Místo, které by mělo být centrem společenského dění, vzbuzuje spíše pocit stísnění a vizuálního chaosu. Kritika na adresu Špalíčku se neomezuje pouze na jeho vzhled. Časté dopravní zácpy, chybějící širší možnosti parkování a celkový dojem nepřehlednosti přispívají k jeho nevalné pověsti.

Navíc se Špalíček potýká s problémem, že i přes svůj záměr propojit historickou a moderní architekturu, působí spíše jako cizorodý prvek. Mnoho Brňanů by si přálo, aby byla budova citlivěji zakomponována do svého okolí. Otázkou zůstává, zda se dočká nějaké modernizace, která by tento pohled změnila. Časté dopravní zácpy, chybějící širší možnosti parkování a celkový dojem nepřehlednosti přispívají k jeho nevalné pověsti.

Hlavní nádraží: přednost dopravy před estetikou

Hlavní nádraží v Brně je sice ikonickým bodem na mapě, avšak z architektonického hlediska jej lze označit za zmatený mix stylů. Historická budova má sice svůj nepopiratelný půvab, ale doplňující moderní prvky a neustálé rekonstrukce působí dojmem, že se stavělo, jak zrovna bylo potřeba. Prostor před nádražím pak působí jako betonový labyrint, který má daleko k harmonickému urbanistickému řešení.

Nádraží navíc dává prostor neustálému dopravnímu chaosu. Autobusy, tramvaje, taxíky a osobní auta zde denně soutěží o každý centimetr místa, což není ideální ani pro obyvatele, ani pro návštěvíky města. Prostorové uspořádání navíc postrádá jasnou logiku, což situaci ještě zhoršuje. O problematice nádraží se diskutuje už dlouhá léta. Zda se Brno dočká modernizace, která by změnila jeho současný stav, zůstává otázkou. Přesto zůstává hlavní nádraží symbolem, který má pro město nepopiratelné historické hodnoty.

Proč tyto budovy vzbuzují takové emoce?

Vkus je subjektivní, to je neoddiskutovatelné. Ale když se urbanistická řešení nesetkají s pochopením většiny obyvatel, vyvstávají otázky. Měla by architektura sloužit primárně funkci, nebo by měla být i estetickým obohacením prostoru? V případě Brna se zdá, že těžko hledá rovnováhu mezi těmito dvěma aspekty.

Na druhou stranu, tyto kontroverze vedou k diskuzím a diskuze jsou základem změny. Ačkoliv Špalíček a nádraží nejsou miláčky veřejnosti, mohou posloužit jako lekce pro budoucí generace architektů a urbanistů. Tyto budovy navíc ukazují, jak důležitá je komunikace mezi architekty, investory a veřejností. Bez vzájemného porozumění hrozí, že podobné projekty budou nadále rozdělovat městskou komunitu.

Když byl na náměstí Svobody odhalen černý orloj, vzbudil mezi obyvateli vlnu emocí. Přestože jeho vzhled dnes vzbuzuje spíše úsměvy a vtipy, nelze popřít, že se stal nedílnou součástí městské identity. Ve srovnání se Špalíčkem a nádražím se dokonce začíná jevit jako estetický prvek, který svým provokativním designem přinesl Brnu mezinárodní pozornost.

Brno je unikátní město s bohatou historií a specifickou atmosférou. I když se jeho architektonické projekty ne vždy setkají s pozitivními reakcemi, důležité je, že vyvolávají emoce. Ačkoliv Špalíček a hlavní nádraží dnes nesklízí uznání, možná příští generace na ně budou hledět s větším pochopením. Anebo je čeká další rekonstrukce, která změní jejich osud.