Nemáte doma poklad? Tohle si z dob ČSSR schovával každý důchodce. Dnes to má cenu zlatých cihel

Pokud jste prožili část svého života v socialistické retro éře, nejspíš si ještě vybavíte umakartová koupelnová jádra, závěsy s chemlonovými bambulemi, stejně jako třeba bruslení na rybníce. A také nekonečné fronty na vše včetně zboží ze západu a luxusní zboží, které se dalo koupit jen na několika konkrétních místech. 

„Bony, bony, ňáký bony?“ Tuto známou zlidovělou hlášku ostříleného pražského veksláka Bínyho z filmu Bony a klid režiséra Víta Olmera z konce 80. let minulého století zná už nejspíš každý. Kdo chtěl v osmdesátkách voňavý šampon z Tuzexu, džíny značky Wrangler nebo třeba kilo kvalitní kávy, ten musel podobnou nelegální anabázi s výměnou korun za bony, tedy papírové poukázky na nákup zahraničního zboží v luxusní socialistické prodejní síti TUZEX, také absolvovat. Dnes mají tyto poukazy obrovskou cenu a lidé se na ně chodí dívat do muzeí. Pokud je tedy máte ještě někde schované v šuplíku a schováváte si je jen jako vzpomínku na „socík“, zvažte jejich prodej. Sběratelé kuriozit jsou totiž ochotni nabídnout vám za tento retro poklad majlant, za který si můžete pořídit vybavení celého bytu. 

Socialismus, ráj pro sběratele

Ačkoliv se někomu mohou zdát všechny ty sběratelské věci jako obyčejné harampádí, pro sběratele tělem i duší mohou představovat hotový poklad. Sběratelé sbírají z období socialismu v Československu skutečně cokoli. Od pivních tácků, přes retro kočárky s panenkami, stará kovová šlapací autíčka pro kluky, mončičáky, pohlednice, staré bankovky a mince nebo třeba právě bony. Toto platidlo z dob hluboké totality, kdy se nedalo nic sehnat, má doma stále z nostalgie spousta lidí. Některé bony, které v Tuzexu nahrazovaly běžné peníze, mají ale skutečně vysokou hodnotu.

Jeden bon za milion

Za zmínku stojí například 50haléřový bon, který se nedávno vydražil za neuvěřitelných 1,26 milionu korun. Jedna taková poukázka se speciálním potiskem z komunistické éry, se kterými se načerno obchodovalo ve velkém, má pro nadšené sběratele hodnotu milion korun. Nakupování v Tuzexu patřilo totiž vedle front na banány a pomeranče k legendárním zážitkům.

Tehdy běžný artikl, dnes sběratelská rarita

Ačkoliv byly poukázky do Tuzexu ve své době poměrně běžný artikl, už tehdy byly považovány za něco cenného a vzácného. Nejeden teenager objevil díky nim pod stromečkem legendární „levisky“, sadu dívčích kalhotek s názvy jednotlivých dnů v týdnu v angličtině nebo třeba dva tři spreje Impuls ze Západu, které byly tehdy v běžné prodejní síti drogerií naprosto nedostatkovým zbožím. Lidé byli ochotni zaplatit i přehnaně vysoké ceny, jen aby svým pubertálním ratolestem udělali radost. Koho by ale tehdy napadlo, že o pár desítek let později bude mít taková poukázka tak vysokou cenu, rovnající se ceně zlatých cihel?

Díky nádobí po babičce milionářem

Stejně jako o bony se dnes sběratelé poperou třeba i o takové nádobí po babičce. Za starožitné talíře, porcelánové teriny na polévku, tácy na štrúdl či omáčníky s kvítečkovým vzorem jsou ochotni platit astronomické částky. Ve vlastním zájmu byste tak měli pořádně prosmýčit půdu nebo starou stodolu, jestli se v ní neukrývá nějaký podobný poklad. Takové nádobí včetně příborů totiž může mít až překvapivou hodnotu. I tady navíc platí úměra, že čím starší a vzácnější, tím cennější kousek.

Předměty z období První republiky

Hodně vzácné a cenné jsou třeba takové sto let staré dřevěné nebo mosazné mlýnky na kávu, které pamatují ještě období První republiky, tedy dobu po roce 1918. Za starožitnost se navíc považují už předměty, kterou jsou padesát let staré. Při příštím úklidu si tak zkuste cenu jednotlivých kousků ověřit u starožitníka nebo u různých sběratelů na internetových fórech. Možná budete cenností jednotlivých kousků velmi mile překvapeni.

Zdroje: dotyk.cz, udalosti247.cz, vedazive.cz