Bála jsem se, že přijdu o práci. Místo vyhazovu jsem dostala víc peněz i lepší pozici. Stačilo říct tohle

Seděla jsem v autě na parkovišti a dívala se na své ruce na volantu. Potily se mi dlaně a v žaludku jako bych měla kámen. Už týdny jsem zvažovala, jestli se odhodlám a řeknu nahlas to, co jsem v sobě dusila celé roky. Deset let jsem pracovala na jednom místě, byla jsem považovaná za spolehlivou a tu, co vždycky všechno zařídí. Už bylo načase, aby má snaha byla konečně náležitě oceněna.

Před několika dny se mi totiž naskytla nabídka od jiné firmy, která hledala člověka přesně s mými schopnostmi a zkušenostmi. Nástupní plat byl o 10 tisíc vyšší, než ten můj současný, A právě to mi otevřelo oči. Vešla jsem tedy do kanceláře šéfa s připraveným proslovem, který jsem si opakovala jako mantru:

„Za těch deset let jsem tu odváděla perfektní práci, zůstávala přesčas, pomáhala kolegům, byla loajální a vždy ochotná udělat něco navíc. Teď mám možnost dělat tu samou práci jinde za výrazně vyšší plat. Ráda bych tu zůstala, ale pokud se mi nedostane odpovídajícího ohodnocení, tak mi asi nezbyde nic jiného, než odejít.“

Byla jsem připravená, že to skončí výpovědí. Místo toho se ale šéf odmlčel, podíval se na mě a začal se mnou o situaci mluvit. O pár dní později jsem dostala nejen přidáno, ale také mě převedli na jinou pozici. Byla jsem vděčná a zároveň jsem se sama sebe ptala, proč jsem to neudělala dřív. Kolik let jsem vlastně promarnila tím, že jsem čekala, až si někdo všimne mé práce?

Muži si o navýšení platu říkají častěji

Tenhle příběh není nijak výjimečný. Podobnou zkušenost mají tisíce lidí. Jen málokdo má odvahu otevřeně mluvit o penězích. Jenže zaměstnavatelé většinou sami od sebe plat nezvýší, dokud nedojde na moment, kdy hrozí odchod cenného člověka. Náklady na nábor, zaučení, a riziko, že nový člověk nebude tak výkonný, jsou mnohdy vyšší než navýšení mzdy stávajícímu pracovníkovi.

Podle Českého statistického úřadu průměrná mzda v prvním čtvrtletí 2025 dosáhla téměř 47 tisíc korun, medián byl kolem 38 tisíc. Částky jsou to sice zajímavé, ale v mnoha případech na ně zaměstnanec vůbec nedosáhne. A často je to právě kvůli tomu, že si o přidání sami neřeknou.

Zajímavý je i rozdíl mezi pohlavími. Ženy v Česku vydělávají v průměru o 18 % méně než muži. Některé analýzy dokonce uvádějí až 28 %. A nejde vždy o rozdílné profese. Dokonce i u stejných pozic se ukazuje, že ženy pobírají přibližně o 11 % méně než jejich kolegové muži. Částečně je to dáno tím, že ženy o vyšší plat žádají méně často a méně razantně.

Přitom podle průzkumů až 61 % Čechů při změně práce aktivně vyjednává o vyšší mzdě. Muži v tom bývají průbojnější, zatímco ženy často přijmou první nabídku, kterou dostanou. To má však dlouhodobé důsledky, jelikož nižší mzda na startu znamená pomalejší růst v dalších letech, a rozdíl se tak postupně zvětšuje. Je to začarovaný kruh, ze kterého se dá vystoupit jen aktivním postojem.

Důležité jsou správné argumenty

Roli samozřejmě hraje také způsob, jakým si o navýšení platu pracovník řekne. Pokud zaměstnanec přijde s tím, že potřebuje více peněz, protože je všechno drahé, málokterý nadřízený to vezme jako pádný argument. Úspěšná žádost o zvýšení platu stojí především na důkazech, že je dotyčný člověk pro firmu přínosný.

Někdy pomůže připomenout i to, jak nákladné je hledat nového člověka. Nábor, zaškolení, ztráta know-how, to všechno stojí firmu desítky tisíc korun a měsíce času. V porovnání s tím je navýšení mzdy o pár tisíc měsíčně tím nejlevnějším řešením. Takže až budete příště přemýšlet nad tím, jak zařídit, aby vám šéf přidal, vzpomeňte si, jak se to podařilo mně. Správně připravené argumenty mohou změnit víc, než byste třeba vůbec čekali.