Architektonický skvost z dob Masaryka, o kterém se učí i v Americe. Češi ho míjejí bez povšimnutí

Míjíme ho denně – na fotkách, v učebnicích, v televizních dokumentech. Přesto většina lidí ani netuší, co se v na první pohled nenápadné stavbě skrývá za poklad. Zatímco svět se nad tímto skvostem rozplývá, Češi jeho unikátnost často přejdou bez povšimnutí.

Na první pohled nevýrazná. Bílá, jednoduchá, strohá. Nevědoucí člověk by řekl, že jde o další obyčejnou stavbu ve vilové čtvrti, kolem které projde bez sebemenšího zájmu. Jenže zdání klame. Tato stavba totiž ukrývá příběh, který přitahuje historiky i milovníky architektury z celého světa. Učí se o ní na univerzitách v Americe i v Japonsku. Dokonce se objevuje i v mezinárodních žebříčcích nejzásadnějších architektonických počinů 20. století. A přitom ji máme přímo „pod nosem“ – u nás, v České republice.

Dům, který předběhl dobu

Funkcionalistický skvost z roku 1930 – slavná brněnská vila Tugendhat. Svůj název nese podle manželského páru Grety a Fritze Tugendhatových, kteří byli příslušníky bohaté brněnské židovské rodiny. Přesně pro ně totiž v minulosti vilu navrhl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe.

A reakce? Jako jeden z mála domů získal pozitivní mezinárodní ohlas. Nejenže je Vila Tugendhat považována za jedno z nejvýznamnějších děl moderní architektury, ale od roku 2001 je dokonce zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

V době vzniku působila vila na veřejnost jako zjevení. Unikátní na ní bylo hned několik věcí – pojetí prostoru i využití zajímavých nevídaných materiálů a technologií. Dodnes návštěvníci obdivují její velká okna v hlavním obytném prostoru, která se dají stisknutím tlačítka spouštět do podlahy. A když to zaujme nás v roce 2025, co teprve v roce 1930? Naprostá revoluce a senzace.

Západ slunce a zářící stěna

To, co vilu Tugendhat činí naprosto unikátní, je její interiér. Není tu ani jeden zbytečný prvek. Každá linie, každý kus nábytku – včetně těch navržených samotným architektem – má své přesné místo a funkci. Namísto přehnaných zdobných detailů dominují ušlechtilé materiály: africký eben, chromová ocel, travertin nebo slavná onyxová stěna, která při západu slunce doslova září.

Pro milovníky designu a architektury je tohle místo posvátné. Není náhodou, že replika křesla z této vily, tzv. „Barcelona chair“, je dodnes ikonou moderního nábytku a vyrábí se za desítky tisíc korun. Originály z vily jsou však nevyčíslitelné. Nic vám ale nezabrání v tom pořídit si alespoň vstupenku a tyto kousky pro „fajnšmekry“ si naživo ve vile Tugendhat prohlédnout.

Kolik stojí vstup?

A kolik vás návštěva tohoto kouzelného místa bude stát? Vstupné není sice úplně nejlevnější, ale rozhodně stojí za to. Kompletní prohlídka vily vyjde dospělého na 450 Kč, zlevněné vstupné je pak 300 Kč. Existuje ale i kratší varianta prohlídky, bez technického zázemí, která vyjde o něco levněji – 400 Kč a snížená cena je 250 Kč.

Nutno dodat, že termíny bývají obsazené týdny až měsíce dopředu, a tak se vyplatí rezervace online předem. Pro ty, kdo si chtějí místo užít v klidu a bez davů, je ideální podzimní nebo zimní období.

A pokud chcete svůj zážitek ještě znásobit, můžete sledovat akce, které se ve vile konají. Zažít zde můžete například klavírní koncert, filmovou projekci nebo třeba swingovou tančírnu.

Kromě těchto akcí si pak můžete užít i okolí vily – obklopuje ji totiž krásná zahrada, která navazuje na sousední vilu Löw-Beer. Od prosince 2023 navíc můžete svůj program doplnit ještě o přilehlou nově zrekonstruovanou Arnoldovu vilu. Můžete si tak během jednoho odpoledne prohlédnout hned 3 vily, které jsou zajímavé nejen svou architekturou, ale i historií. A o jejich jedinečnosti nemůže být pochyb.

Zájem ve světě, přehlížení doma

Zatímco v zahraničí se o vile Tugendhat učí studenti architektury, v Česku o ní řada lidí jen slyšela – a to často jen okrajově. Turisté ji při návštěvě Brna nevyhledávají zdaleka tak často, jako třeba hrad Špilberk nebo legendární kostnici. A přitom by někteří dali za její návštěvu cokoliv – jen, aby viděli a zažili místo, které je svou architekturou jako snoubení minulosti s budoucností.