Ani vývar, ani guláš: Toto je nejlepší česká polévka podle cizinců. Přísahají, že nic lepšího nejedli

Ne každé jídlo, které si v cizině získá srdce a chuťové pohárky, musí být složité nebo drahé. Někdy stačí miska horké polévky, která má v sobě něco, co vás obejme, zahřeje a nedá zapomenout. Přesně takový poklad se skrývá v české kuchyni, a cizinci na něj nedají dopustit.

Přijíždějí sem s očekáváním knedlíků, svíčkové a piva, ale domů se vracejí s jiným příběhem. O jídle, které voní po domově, i když doma jsou tisíce kilometrů odsud. O chuti, která je tak jednoduchá, že ji lze popsat třemi slovy, a přesto má sílu zapsat se do paměti navždy. Není to žádná složitá specialita z restaurace s bílými ubrusy, a možná právě proto je tak výjimečná.

Když jednoduchost porazí luxus

V mezinárodním gastronomickém průvodci TasteAtlas se tahle polévka umístila mezi padesáti nejlepšími pokrmy světa. A není to svíčková ani gulášovka. Na žebříčku nejlepších polévek obsadila dokonce 11. místo, čímž předběhla i exotické thajské tom yum nebo italskou minestrone. Cizinci, kteří ji ochutnali, mluví o „dokonalém léku na vše“ a „nejdomáčtějším jídle, co kdy měli na talíři“.

Česnečka, neboli česneková polévka, patří k tomu nejjednoduššímu, co česká kuchyně nabízí. Základ tvoří česnek, brambory, majoránka, kmín a voda nebo vývar. Chuť zvýrazní křupavé krutony z chleba a někdy i nastrouhaný sýr. Právě tato prostota a dostupnost surovin je jedním z důvodů, proč si ji cizinci oblíbili, připomíná jim domov, i když chutná úplně jinak než jejich vlastní polévky.

Polévka s pověstí léčitelky

V Česku má česnečka pověst spolehlivého domácího léku. Po prohýřené noci postaví na nohy, při nachlazení uvolní nos a prohřeje celé tělo. Česnek je přirozeným antibiotikem a jeho vůně se line z kuchyně ještě dlouho po uvaření. Pro mnohé turisty, zvyklé na jemnější koření, je tahle intenzita překvapující, a právě to si na ní oblíbí.

Podle historiků jde o jídlo chudých, které si našlo cestu i na slavnostní stoly. V minulosti byla česnečka každodenním pokrmem sedláků a řemeslníků, protože suroviny byly levné a dostupné po celý rok. Časem se recepty začaly lišit kraj od kraje, někde přidávají vejce, jinde klobásu nebo slaninu. Přesto si zachovala svůj základ, který se nemění po generace.

Láska na první lžíci

Mnoho cizinců o ní mluví jako o „polévce, která vás obejme“. Když si k ní takhle sednete v horské chatě po celodenním lyžování, nebo ji dostanete v malé hospůdce uprostřed léta, pokaždé má schopnost navodit pocit klidu a spokojenosti. Není to jen chuť, ale i atmosféra, v níž ji jíte, praskání ohně, vůně pečiva, český způsob pohostinnosti.

Ačkoliv svět zná naši kuchyni hlavně díky těžkým omáčkám a masu, česnečka dokazuje, že i něco tak jednoduchého může reprezentovat celou zemi. V hodnocení TasteAtlasu předběhla i mnohem sofistikovanější české recepty. Možná proto, že chutná stejně dobře v luxusní restauraci i v malé vesnické kuchyni.

Proč ji mají rádi všichni

Česnečka je možná jen obyčejná polévka, ale dokáže splnit přesně to, co od ní čekáte – zahřeje, zasytí a potěší. V tom je její síla. Nemusí se na ni stát fronty, nezdobí talíře v michelinských restauracích, a přesto má místo v žebříčcích i v paměti těch, kteří ji ochutnali. Ať už ji dostanete v horské chatě po lyžování, nebo doma u kuchyňského stolu, pokaždé vás vrátí k tomu nejjednoduššímu. K radosti z dobrého jídla.