Ani svíčková, ani vepřo knedlo zelo. Tohle cizinci označili za nejlepší českou dobrotu. Babičku by z toho kleplo

Ne každé jídlo, které si získá srdce cizinců, musí vonět po svátečním obědě. Občas stačí něco zcela obyčejného, až překvapivě prostého, a výsledkem je láska na první sousto. Babičky by se možná divily, co dnes sbírá chválu místo jejich poctivých omáček.

Stačí pár minut v české hospodě a rozhodnutí je jasné. Turista sáhne po jídle, které nemá noblesu, ale zato má šťávu, doslova i obrazně.

Když jednoduchost vyhraje

Možná by se naše babičky urazily. Roky pilovaly vývar s játrovými knedlíčky, omáčky z kořenové zeleniny a zadělávaly knedlíky v poměru, který znaly jen podle citu. A pak přijde někdo z druhého konce světa, ochutná obalovaný plátek sýra a řekne, že tohle je ta pravá česká kuchyně.

A možná v tom je právě ten vtip. Smažený sýr je ztělesněním jednoduchosti. Není za tím žádná kuchařská alchymie. Potřebujete jen kvalitní sýr, strouhanku, vejce, trochu trpělivosti a dostatek oleje. A přesto dokáže tahle obyčejná kombinace vytvořit zážitek, který si cizinci pamatují víc než kdejakou specialitu.

Z hospody rovnou do srdce

Smažák, jak mu říkáme, není žádné nóbl jídlo. Dlouho patřil do škatulky „co si dáš, když nevíš, co si dát“. Hospodský zachránce, univerzální volba, jistota všech nerozhodných. Jenže právě to z něj udělalo fenomén. Našel si cestu do fastfoodů i luxusnějších podniků, kde ho kuchaři povýšili na delikatesu, s domácí tatarkou, pečlivým výběrem sýru nebo stylovým servírováním.

Portál TasteAtlas označuje smažený sýr za jednu z nejoblíbenějších českých klasik, které si své místo našly i v evropské streetfoodové kultuře. A není divu. Je křupavý, teplý, hutný, a v kombinaci s hranolky a poctivou tatarkou chutná skoro jako odměna za náročný den.

Fenomén „cheese porn“

Food blogeři si ho fotí jako lákavou hříčku, na talíři se roztéká hutný vnitřek, zatímco nůž zůstává zaseknutý ve zlatavé křupavé krustě. Záběry na natahující se sýr po rozkrojení se staly hitem na TikToku i Instagramu. A právě tyhle momenty dělají ze smažáku něco, co překonává jazykové i kulturní bariéry. Kdo by totiž odolal sýru, co se táhne jak housle v italské árii?

Zatímco u guláše musíte vysvětlovat, jak se vaří, čím se zahušťuje a proč se k němu jí houskový knedlík, u smažáku stačí říct: „Je to jako řízek. Ale ze sýra.“ A všichni hned chápou.

Tatarka, český podpis pod klasikou

Bez ní to nejde. Můžete mít ten nejdokonaleji usmažený sýr, ale pokud chybí tatarská omáčka, bude to jen půlka zážitku. Cizinci se často ptají, co v ní vlastně je. Odpověď je jednoduchá, majonéza, nakládaná zelenina a koření. Ale to podstatné je jinde. Tatarka dává smažáku to, co bešamel lasagním – spojení, kontrast, lehkou kyselost, která sýr vyvažuje.

Možná i proto se tolik cizinců do české verze zamiluje. Ne proto, že by toužili po gurmánském zážitku, ale protože jim tohle jídlo prostě sedne hned napoprvé.

Babička by kroutila hlavou

Představte si tu scénu, babička nese na stůl tácek s kolínkem, zelím a chlebem. Cizinec se usměje, poděkuje, a pak si jde objednat smažák. Možná by babičce vypadla vařečka z ruky. Ale stejně tak by ji možná potěšilo, že česká kuchyně dokáže okouzlit i bez složitostí.

Čas, ingredience ani noblesa nejsou vždycky měřítkem toho nejlepšího. Někdy stačí obyčejný kus sýra, strouhanka a špetka českého nadhledu, aby vzniklo něco, co člověka potěší a zasytí. A přesně v tom je jeho síla.