Ani prdelačka, ani dršťková. Tato polévka pro sociály je největší ostuda české národní kuchyně. Cizinci z ní zvrací
Česká kuchyně je často synonymem vydatných i chutných polévek, které ale občas mohou cizince překvapit. Tradiční jídelníček zahrnuje například dršťkovou polévku nebo prdelačku, na které si kolikrát netroufne ani Čech. Cizinci je rádi ochutnají, protože v nich polévky vzbuzují zájem – když ale zjistí, z čeho se tyto polévky vaří, vaří se i v nich rozporuplné reakce.
Zatímco některé české pokrmy jsou obdivovány pro jejich autentičnost, domáckost a jakousi historickou hodnotu, jiní je mají za prapodivné až odpuzující. Jinak na tom není ani polévka, kterou cizinci mohou v centru Prahy ochutnat skoro na každém rohu.
Polévka, která vzbuzuje kontroverze
Polévka, nad kterou zůstává lidem rozum stát, obzvlášť cizincům. Řeč je o chlebové polévce, malém kulinářském „zázraku“, který vznikl z dobré vůle, aby se nevyhazoval starý chleba. Co v takové polévce je? Obvykle (rozmáčené) kostky chleba, osmažená cibulka, trocha sádla nebo oleje, kmín a vývar – nejčastěji hovězí a drůbeží. Přidat můžete brambory, česnek, majoránku i rozšlehané vejce. Chlebová polévka je hustá a má barvu takovou… no, mdlou.
Chlebová polévka má svůj původ v kuchyních našich praprababiček, které nechtěly plýtvat jídlem. To je samozřejmě šlechtí, ale vymyslet něco tak zvláštního jako polévku z chleba už chtělo opravdu velkou fantazii (nebo nouzi).
Receptů na chlebovku je nespočet, každá oblast Česka i každá chalupa, ve které se polévka vařila, si ho přizpůsobila podle sebe, podle svých chutí i podle toho, co zrovna dům dal. Na severovýchodě v ní třeba najdete houby, v jižních Čechách zase smetanu a na Ostravsku trochu papriky. Česká chlebová polévka, to je taková směska všeho možného, která vzbuzuje údiv u cizinců i místních, a najdou se i tací, kteří k ní cítí naprostý odpor. Ať už ji milujete, nebo nesnášíte, je to pořád kus naší tradiční kuchyně – a nám nezbývá, než se s tím smířit.

Reakce cizinců na chlebovou polévku
Chlebová polévka je pokrm, kterému turisté nemohou odolat a prostě ho chtějí zkusit. Ve většině případů to ale dopadne tak, že na polévku koukají s údivem, a to ji ještě ani neochutnali. Některým z nich je ihned po ochutnání mdlo – kvůli neobvyklé chuti, vůni, konzistenci a hlavně prapodivné barvě.
„Co to je? Naše australská jídla jsou mnohem lepší a hlavně nevypadají jako zvratky,” říká tázaný cizinec.
„Za mě je to ok,“ odpovídá zase obyvatelka Brazílie.
„Byla jsem v Praze a některá jídla nebyla tak hrozná, ale tohle… fuj,“ dodává další.
Kulturní rozdíly jsou prostě znát a každá národní kuchyně má své specifické pokrmy, nad kterými zahraniční strávníci jen kroutí hlavou. My Češi milujeme polévky a omáčky a chuť chleba nám je vesměs příjemná. Západní Evropani a seveřani ale preferují zase jiné chutě. Rozhodně jim nepřipadá normální dělat polévku z něčeho, co je vnímáno jako příloha.

Proč se stále chlebová polévka jí – a kde?
Chlebová polévka má své pevné kořeny v naší tradiční kuchyni, jako i spousta dalších rozporuplných jídel. I když by někteří chtěli, vymazat ji ze staročeského menu nejde. Historicky se chlebová polévka udržela díky svému praktickému využití potravin. Obzvlášť během válečných konfliktů a dalších krizí, kterých bylo v minulosti víc než dost. Dnes toto „žebrácké jídlo“ nabylo jiného významu. Současné gastronomické trendy směřují po letech konzumu k udržitelnosti a někteří kuchaři se tento pokrm snaží povýšit do moderních sfér. Objevují se inovativní recepty, které jsou postaveny na pevném chlebovém základu, a takzvaná žebrácká polévka se opět dostává na výsluní.
Na chlebové polévce si dnes můžete klidně pochutnat i v michelinských restauracích, v běžných podnicích a bistrech, a brzy se možná dostane i k vám domů (ani nebudete vědět jak). Dobrou chlebovou chuť!
Zdroje: vitekuplotny.cz, stream.cz, dspace.cuni.cz