Anglie bývala větší hokejová velmoc než Československo. Co se pak stalo, že britský hokej uvadl?

Mistrem světa, evropským šampionem a olympijským vítězem v ledním hokeji se stává tým Velké Británie. Že to zní prapodivně? Ale ono se to opravdu stalo. Psal se rok 1936, kdy se hráči britských ostrovů stali vítězi hokejového turnaje na zimních olympijských hrách a zároveň to bylo i 21. ME a desáté MS.

Britští hokejisté odlétali do německého Garmisch- Parterkirchenu v pozici „černého koně“. Rok předtím na domácím šampionátu získali třetí místo, což nebyla žádná náhoda, protože v první polovině třicátých let „vykutali“ z kluzišť evropských šampionátů kompletní sbírku cenných kovů. V té době se ještě vedle MS konalo i ME.

Do Německa vedle Britů přicestovalo dalších 14 týmů, které byly rozděleny do tří skupin. Poté vždy dva nejlepší mančafty postupovaly do dvou čtyřčlenných semifinálových skupin. Už hned na začátku přála Britům štěstena, protože měli ve skupině pouhé dva soupeře – Švédy a Japonce. Pro Brity a Seveřany tak nebylo vůbec složité postoupit do semifinále. Pro úplnost, lichý počet týmů souvisel se skutečností, že Jugoslavie odřekla na OH účast.

V semifinálové skupině porazili „Angláni“ slavně Kanadu 2:1, v dalším zápase remizovali s Německem 1:1. A poté si ještě vyšlápli na Maďary 5:1.

Tyto výsledky přinesli hochům z britských ostrovů prvenství ve skupině a mohli se tak chystat na závěrečné zápasy. Ve finálové skupině si nejdříve Britové lehce poradili s československým výběrem 5:0. Čechoslováky tato porážka natolik srazila do kolen, že následně vysoko prohráli i s Kanadou 0:7. Velká Británie pak dokázala odolat i druhému americkému týmu, s výběrem USA remizovala 0:0. A protože se jí do finálové tabulky započítavala semifinálová výhra nad Kanadou a o vítězi bylo rozhodnuto.

Britové byli první, kdo dokázal získat zlaté medaile na úkor zámořských týmů. Do té doby si nejcennější kovy vždy odváželi buď hráči Kanady (8x) nebo USA (1x). Např. Československo získalo svou první zlatou medaili z MS až o jedenáct let později než Velká Británie. I když je nutné podotknout, že za Velkou Británii z velké části nastupovali rodilí Kanaďané.

Po válce však už sláva britského hokeje uvadala, posledním úspěchem byli v roce 1950 bronzové medaile na ME a to i díky domácímu prostředí a skutečnosti, že se šampionátu nesmělo zúčastnit Německo. Poté britský hokej upadal v zapomění. A to i díky nezájmu mládeže o hokej.

Až na přelomu osmdesátých a devadesátých let došlo k raketovému vzestupu britské reprezentace. Pomohla tomu i nově vzniklá nejvyšší soutěž. Během pěti let se „Albion „ dostalo ze čtvrté nejvyšší úrovně až do elitní skupiny. Mezi hokejovou smetánkou si Velká Británie zahrála jen rok, ale poté se udržela dvacet let v Divizi I (druhá nejvyšší soutěž).

Poté sice země, která stokrát více miluje fotbal, sestoupila do ještě nižší divize, ale v letech 2017 a 2018 přišly dva postupy a tím pádem znovu návrat mezi elitu. A poté znovu pád a znovu návrat. A tak dokola. A zatím to tedy nevypadá, že by se v nejbližších letech mohly opakovat úspěšné roky z třicátých let. Přesto je trochu k nevíře, že si Velká Británie udržuje sedmou pozici v medailovém pořadí MS v celé historii.

Nejvyšší britskou hokejovou soutěž u nás popularizuje i Petr Čech, který se po fotbalové kariéře vydal na hokejovou dráhu. Ze čtvrté ligy se během pěti lt dostal až k angažmá v nejyvšší soutěži.

A ještě možná jedno velké překvapení na závěr. Spojené království patří k pěti zakládajícím členům Mezinárodní federace ledního hokeje spolu s Belgií, Francií, Čechy a Švýcarskem. A vlastně jenom předposlední tým je považován za elitní tým hokejovéh světa. I když Švýcaři už nám hodně šlapou na paty.