Američané šílí po této české pochoutce. Češi se baví: Jsou to jen suché rohlíky s cukrem

Ne každý pokrm musí mít francouzské jméno, tři vrstvy textur a příběh o tom, že ho poprvé uvařil kuchař krále Ludvíka. Některé recepty vznikly v tichu běžné kuchyně, z věcí, které už skoro nikdo nechtěl. A právě ty teď slaví nečekaný návrat. Tentokrát ne v Česku, ale za oceánem.

Na první pohled nic, co by vás donutilo vytáhnout telefon a fotit. Žádné zlaté okraje, žádná struktura na tři textury. Vypadá to jednoduše. A taky to jednoduché je. Ale z nějakého důvodu si to lidé v New Yorku fotí, natáčejí na TikTok a píšou pod to dojaté komentáře. V Americe se objevuje na stylových menu jako objev z východní Evropy. V Česku se ale pořád najde dost lidí, kteří ji považují za nouzovku z dětství.

Z nouzovky trend

Jídlo, které je pro nás obyčejné, může být pro cizince nový kulinářský požitek. Tenhle sladký zapečený pokrm vzniká z několika základních věcí: suché pečivo, jablka, skořice, rozinky, tvaroh a mléko. Vrstvy, které se prokládají a pečou do voňavého celku. U nás tradiční jídlo z dětství nebo školních jídelen. Pro Američany fascinující ukázka toho, jak se z obyčejnosti dá vytěžit maximum.

Na TikToku má „Czech Apple Pudding“ tisíce zhlédnutí a objevuje se i v kuchařských blozích, které se zaměřují na východoevropskou kuchyni. Například blog Foreign Fork jídlo označil za „neuvěřitelně jednoduchý a zároveň vynikající dezert, který se skvěle hodí k odpolední kávě“.

Historie v každém soustu

Její kořeny sahají až do dob, kdy se doma nic nevyhazovalo. Tvrdý rohlík nebyl problém, ale výzva. Takhle hospodárná byla kuchyně našich babiček – co zbylo, to se zužitkovalo. A tak vznikl pokrm, který byl sladký, levný, sytý a nenáročný na suroviny. Ideální ve všední den, když nebyl čas, nebo na neděli, když zbylo pár jablek a nikomu se nechtělo do obchodu.

Česky se mu říká žemlovka. Slovo, které neevokuje gurmánský zážitek, ale spíš páteční oběd, který se doma řešil mezi výplatami. A právě v tom je její kouzlo. Není okázalá, nepředvádí se. Je to poctivý domácí dezert, který místo efektu nabídne něco jiného, pocit pohody a důvěrnosti.

Psychologové mluví o tzv. „gastro-nostalgii“, tedy o tom, že určité chutě nás spolehlivě vrátí v čase. A i proto si možná tahle česká klasika získává v cizině fanoušky. Nabízí něco známého, přitom jiného. Jako když se poprvé nadechnete v cizí zemi a najednou ucítíte vůni domova, i když to vlastně není váš domov.

Kdo ví, co přijde dál

Co je pro jednoho chudé jídlo, může být pro druhého objev sezóny. Stejně jako si Češi zamilovali hummus, kimchi nebo matchu, možná si teď Američané zamilují to, co jsme si my často ani neuvědomovali. Někdy stačí málo – ztvrdlý rohlík, jablko a nápad – a vznikne něco, co překročí hranice. Doslova.

Možná se nakonec nejedná o dezert. Možná je to jen způsob, jak si připomenout, že to nejlepší v životě nemusí být vždy nové. Často hledáme novinky a přitom zapomínáme, jak dobře chutná to, co známe odjakživa. A někdy stačí jen oprášit starý recept.