Toto české jídlo Američané označili v anketě za „epickou“ pochoutku. Češi ho nikdy neochutnali

Zatímco některá jídla jsou výsledkem systematického testování, jiná vznikla jen tak, náhodou, případně kvůli tomu, že člověku v tu chvíli nic jiného nezbylo. Dnes jídlo vnímáme hlavně jako pochoutku. Snažíme se, aby nám co nejvíce šmakovalo, experimentujeme s chutěmi, vybíráme kvalitní suroviny. Lidé v minulosti však jídlo brali spíše jako nutnost a prostředek k tomu, aby neumřeli hlady. Dnešní společnost však tuto úplně prapůvodní funkci jídla tak trochu opomíjí.

Právě o jednom z jídel, které vznikly z nutnosti se najíst za co možná nejméně peněz, je naše povídání. Může se zdát, že se Američané úplně zbláznili, když u nich český pokrm ovládl anketu o epické jídlo v rámci celého světa. Češi ho přitom naprosto odmítají a nedají ho do pusy. Pakliže používáme výraz „epické“, nemyslíme v tomto případě něco, co svojí velkolepostí nadchlo široké spektrum lidí, naopak. V tomto případě jde spíše o negativní hodnocení globálního dosahu.

Chlebová polévka je podle cizinců „epicky“ nejhorší české jídlo

Za nelichotivým umístěním stojí žebříček stovky nejhorších světových pokrmů od gastronomického průvodce Taste Atlas. Naše chlebová polévka se umístila na poměrně vysokém, 24. místě, a tak trochu kazí věhlas dalších českých pochoutek, které cizinci milují. Těžko říct, zda s touto tvrdou kritikou Češi souhlasí, nebo ne, protože sami tuhle tak trochu historickou polévku, často zvanou žebrácká, prakticky nejedí. A není divu. V dnešní době hojnosti a všemožných dostupných potravin chce jen málokdo konzumovat polévku, za jejímž vznikem stála bída, hlad a nouze. Jak už sám název vypovídá, základem polévky je starý chleba, a zatímco dříve byli lidé více zvyklí neplýtvat jídlem a vařili tak, aby spotřebovali vše, dnes je chlebová polévka považována za spíše podřadné jídlo, které má nezáživnou chuť a také nepříliš vábný vzhled.

Hlad je nejlepší kuchař, to říkaly už naše babičky

Kdo nezažil bídu, asi těžko dokáže docenit především fakt, že jídlo musí nejprve zasytit, a potom až dobře chutnat. Na chlebové polévce je skvěle vidět, jak velké kulturní rozdíly mezi sebou národy mají. Zatímco naši předkové byli zvyklí vystačit s málem a dokázali si poradit i v době válek, epidemií a hladomoru, národy s příznivější historií ani dnes nedokážou pochopit, že když je hlad, chutná všechno. Ačkoliv je chlebová polévka známa už od středověku, na talíři ji měli několikrát do měsíce i lidé v temných obdobích minulého století, což není vůbec tak dávno. Jídlo v podobě chlebové polévky bylo jen důsledkem českého tradičního jídelníčku, kterému dominoval právě chleba. Ten vynikal trvanlivostí, dostupností a také dokázal velmi rychle a dobře zasytit.

„Chlebovou“ polévku znají i jiné národy

Polévku, jejímž základem je pečivo, znají i v dalších zemích. Od klasické české žebračky se však tyto variace liší především obsahem kvalitnějších surovin a celkově mnohem lepšími a rozmanitějšími chutěmi. Například Španělé vaří tradičně chlebovou salmorejo cordobés. Kromě bagety se vaří z rajčat, česneku a olivového oleje. Ozdobami a přílohami polévky jsou často vejce, šunka nebo bylinky. A pozor, španělská verze se podává studená. Naši rakouští sousedé zase přidávají tvrdý žitný chléb do výživného hovězího vývaru a tuto pochoutku servírují jako předkrm.

Chleba použitý v jiné formě je sázkou na jistotu. Pokud chleba nerozvaříte přímo do polévky, ale uděláte z něj jedlou misku, z polévky uděláte luxusní delikatesu. V chlebové misce nejlépe chutnají husté syté polévky, jakými jsou třeba bramboračka, gulášovka nebo hustý zeleninový vývar. Tento způsob servírování je nejen líbivý na oko, ale také velmi chutný, a setkat se s ním můžete ve spoustě tradičních restaurací.

zdroje: dotyk.cz, prozeny.cz, roterhahn.cz