Američané se děsí našeho milovaného českého pokrmu. Normální člověk by to podle nich do pusy nedal

Jedno jídlo, dva světy. Pro Čechy chuť domova, pro Američany něco mezi výzvou a kulinářským hororem. Tuk se leskne, pára voní po mase a čeští strávníci si spokojeně přidávají. Jenže pro někoho zvenčí to může být zážitek, na který jen tak nezapomene.

Když se Američan poprvé setká s českou zabijačkovou klasikou, jeho reakce většinou přeskakuje mezi zvědavostí a čistým zděšením. Ovar, tlačenka, jitrnice, pro nás voňavé symboly domova, pro ně masitá a tučná neznámá, která má k lehké večeři hodně daleko.

Tuk, kůže a textura jako z jiné planety

Američané jsou zvyklí, že se maso většinou servíruje očištěné, bez tuku a bez kůže. Když před nimi přistane ovar, koleno nebo kousek hlavy vařený tak, že kůže i s vrstvou tuku drží pohromadě v lesklém obalu, často ztratí chuť ještě před prvním soustem. Nejde ani tak o chuť samotnou, ale o kombinaci silného masového aromatu, želatinové struktury a viditelného tuku.

„Tohle se jí?“ ptají se nevěřícně, zatímco Češi jim s úsměvem nabízejí křen a hořčici, aby to bylo „lehčí“.

Srdce české kuchyně i noční můra cizinců

Pro nás je ovar spojený se zabijačkou, zimou a rodinným stolováním. Maso se vaří dlouhé hodiny, až se z něj uvolní kolagen, a podává se s chlebem, hořčicí nebo pikantním křenem. Chuť je výrazná, hutná, s každým soustem se doslova rozplývá na jazyku. Jenže pro někoho, kdo není zvyklý na tučné pokrmy a na kůži v jídle, je to kulturní skok o několik levelů. Američané často přiznávají, že jim nevadí samotná myšlenka vepřového, ale právě ta kombinace tuku, kůže a silné chuti je „příliš“.

Ovar není jen jídlo, je to rituál. Na venkově se odedávna vařil při zabijačkách, kdy se sešla celá rodina, sousedi i známí. Z kotle se linula pára a vůně masa, lidé postávali kolem a čekali, až se podá první miska. U stolu se nalévalo pivo, povídalo se a nikdo neřešil kalorie. Pro Američana, který vyrůstal na grilovaném steaku nebo sendviči „to go“, je tahle scéna skoro nepochopitelná.

Jak to vidí oni

Když Američan zkusí ovar poprvé, často ho popisuje slovy jako „chewy“ (žvýkavé), „gelatinous“ (želatinové) nebo dokonce „mystery meat“ (tajemné maso). Někomu vadí, že se tuk leskne, jiného odradí vůně vývaru z vepřových kostí. Pár odvážlivců přizná, že po pár soustech si na chuť zvykli,  ale kůže jim stejně připadá „jako z jiného vesmíru“.

Abychom byli fér, i my bychom se možná zarazili nad některými americkými specialitami. Sladké brambory se šlehačkou, smažené máslo nebo sendvič s burákovým máslem a marmeládou nejsou pro nás, Čechy, žádná jistota. Stejně jako oni nechápou naši lásku k ovaru, my se divíme, jak mohou kombinovat slané se sladkým v jednom soustu.

Silné povahy vítány

Na internetu najdete nespočet videí, kde Američané poprvé ochutnávají českou kuchyni. Svíčková je většinou mile překvapí, knedlíky berou jako zajímavou přílohu. Ale jakmile přijde na ovar, tlačenku nebo škvarky, reakce se mění, ohrnují nos, zvedají obočí a dlouho váhají s vidličkou. Někteří to zvládnou a nakonec uznají, že chuť je lepší, než čekali. Jiní kapitulují po prvním soustu a už se k talíři nevrátí.

My se olizujeme, oni kroutí hlavou

Je to ukázkový příklad toho, jak se liší naše představy o „dobrém jídle“. My v tučné vrstvě vidíme šťavnatost a chuť, oni kalorickou bombu. My oceníme pikantní křen, oni se otřesou nad pálivou ostrou kombinací s masem a octem. A možná právě v tom je to kouzlo, česká kuchyně není pro každého. Potřebuje někoho, který se nebojí silných chutí a netradiční textury.

Každý národ má své

Zatímco Američané mají své burgery a BBQ, my máme ovar a tlačenku. Každá kultura si chrání svoje chutě a každá má něco, co jinde působí exoticky nebo dokonce odpudivě. A i když náš ovar není pro každého, pro nás zůstane symbolem poctivého jídla, které se jí v kruhu rodiny, bez spěchu a s radostí.

Ať už se na to díváme jakkoli, právě tyhle rozdíly dělají svět zajímavější. Naše kuchyně možná není pro každého, ale je poctivá, srdečná a nezaměnitelná. A kdo ji ochutná bez předsudků, často zjistí, že pod tou tučností a kůží se skrývá víc než jen maso. Je v ní kus domova.