Tahle kombinace písmen vytáčí Čechy doběla. Přesto se s ní narodí tisíce dětí ročně. Máte ji taky ve jméně?

Je to detail, který si mnozí ani neuvědomí. Nevšedního spojení ve jméně a příjmení si mnozí všimnou teprve ve chvíli, kdy čtou jméno nahlas. Pro druhou skupinu je to zvláštní kombinace už na první pohled či poslech, která jim drásá uši a motá jazyk. Někomu se jen špatně vyslovuje, někoho dokonce pohoršuje.

Někdo má jméno zvukově ladné, někdo trochu drsnější. Co přesně stojí za tím, jak tvrdě je vaše jméno vnímáno?

Vnímání tvrdosti a jemnosti jmen

Vliv na to, jak je vnímáno vaše jméno, má několik faktorů, které souvisejí hlavně se zvukovou stránkou jména – tedy s tím, jaké samohlásky a hlavně souhlásky jméno obsahuje a v jakém pořadí jsou v něm uspořádány. Možná právě ve škole se poprvé setkáme s tím, že existují tvrdé souhlásky (H, CH, K, R, D, T, N), po kterých se vždy píše tvrdé „Y“ a ve slovech působí tvrdě. Naopak po měkkých souhláskách (C, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň) se píše „I“ měkké a slova jsou změkčená.

Jméno, ve kterém se tvrdé souhlásky opakují, může vyzařovat razantnost. Zároveň je mnohdy i horší na výslovnost, což vzbuzuje respekt. Taková kombinace je pro některé osoby komplikovaná a může působit až nekompromisně. Tvrdší zvuková stavba má ale také své zažité stereotypy. Někomu zní starosvětsky nebo jako z jiné doby, pro někoho je naopak zase kombinace tvrdých souhlásek příliš „úřednická“. Pocitově se lidé přiklánějí k měkčím a ladným jménům, které evokují vstřícnost a empatii.

„Dvojité R“ v českých jménech

Kombinace „dvojitého R“ (tedy výskyt této hlásky na začátku křestního jména i příjmení, nebo dokonce mnohonásobná přítomnost v každém z nich) patří v našem jazyce k výrazným jazykovým jevům. Tento fenomén ovlivňuje nejen zvukovou podobu jména, ale i jeho vnímání samotným nositelem a jeho okolím. Hláska R je artikulačně náročná (a jeho příbuzný s háčkem, „Ř“, ještě o něco víc). Na rozdíl od většiny evropských jazyků ji u nás vyslovujeme vibračně, specifickým pohybem jazyka. Pro děti je často jednou z posledních hlásek, kterou se správně naučí, některé se jí nenaučí nikdy. Podle dat Ministerstva školství má s výslovností problém až 40 % žáků. Toto procento zahrnuje jen ty, kteří to mají potvrzené ze školské poradny, takže reálné číslo bude ještě vyšší. A to je důvod, proč je pak pro většinu dospělých toto písmeno obsaženo v jakémkoliv jméně problematické.

Nejčastějším příjmením začínajícím na „R“ je Růžička/Růžičková (těch je v ČR 9 599), následuje Richter/Richterová (3 907), na třetím místě je Rada/Radová (2 232). Přidejte k nim tato křestní jména: Richard, Renata, Roman, Radka, Radim a další – a ihned máte autoritativní a tvrdé jméno. Takový Richard Roubal nebo Renata Růžičková mohou vyvolat humorné a trapné situace, pokud se jejich jména pokusí vyslovit někdo s vadou řeči.

Pamatujete na pohádku Tři oříšky pro Popelku, kde si Helena Růžičková zahrála Droběnu? I když je jméno Droběna odvozeno od slova „drobný“, díky písmenům „D“ a „R“ opravdu subtilně a ladně nepůsobí, což je ve skvělé souhře právě i s „nedrobnou“ Helenou Růžičkovou.

Potrápit dokážou i sykavky

Neoblíbené však není pouze „R“, ale také „K“, „D“ a sykavky. Sykavky jsou zvláštní skupina souhlásek, při jejichž vyslovení vzniká charakteristický šum, takzvané syčení. Rozlišujeme sykavky ostré/předodásňové (S, Z, C, DZ) a tupé/zadodásňové (Š, Ž, Č, DŽ). Sykavky jsou stejně jako některé tvrdé souhlásky vnímány ve jménech negativně.

Je k tomu hned několik důvodů. Pro malé děti bývá správná výslovnost sykavek náročná, v raném dětství si je často pletou nebo nahrazují jinými zvuky, a tak vzniká známé šišlání. Sykavky mají výrazný ostrý charakter a při opakovaném nebo nahuštěném výskytu ve jméně zní až pichlavě. Proto s nimi mají lidé problém. Máme zažité, že nám zní lahodněji jména se sametovými souhláskami (L, M, N, V), například jako u jména Lenka Malá. Zatímco hůře vyslovitelná jména a s tvrdými souhláskami – Stanislav Švec, Radim Krčmář – jsou spojována s nepřístupností.