Zdravotníci bijí na poplach, ale Češi to stále ignorují. Důsledky mohou být katastrofální

Jsou věci, které vypadají jako zbytečné starosti. Něco, co se „vždycky nějak zvládne“. Tichá rizika, na která se vzpomene až ve chvíli, kdy je pozdě cokoli měnit. Přitom varovné signály nepřicházejí potichu. Jen se jim často nechce věřit. Až do momentu, kdy všechno ztichne úplně.

Když člověk slyší varování, obvykle jen mávne rukou. Připadá mu to přehnané, nadnesené, nepatřičné. Mnoho lidí má sklon podceňovat věci, které se jich v daný okamžik bezprostředně netýkají. A právě na to už doplatili i ti nejopatrnější. Ne proto, že by neměli informace, ale proto, že je včas nebrali vážně. Týká se to přitom čím dál širší skupiny lidí – těch, kteří se rozhodují impulzivně, bez ověřování, bez přípravy. Někdy postačí jediný chybný krok a spustí se řetězec událostí, které už nejde vzít zpět. Důsledky pak mohou překonat i ty nejtemnější scénáře.

Když nejde jen o komfort, ale o zdraví

Teprve u lékaře si většina lidí uvědomí, že existují oblasti, kam se bez jisté přípravy vůbec nemělo vyrážet. A v tomto případě nejde o výběr správného pojištění nebo dostatek repelentu. Jde o očkování. Pro mnohé stále tabu, ale v některých případech otázka života a smrti. Zvlášť při cestách mimo evropský kontinent. Lidé se často nechají zmást tím, že cílová destinace působí moderně a bezpečně. Jenže lokální hrozby a viry se neptají, jak vypadá pláž nebo hotel. Přenos může nastat při obyčejném kontaktu, s jídlem, vodou nebo skrze jediný štípanec.

Mezi nejčastěji doporučená očkování před cestou do exotických zemí patří vakcíny proti hepatitidě A a B, břišnímu tyfu, žluté zimnici a v některých případech také proti vzteklině či meningokokovi. Významné postavení má i antimalarická profylaxe, tedy preventivní užívání léků před, během a po návratu z rizikových oblastí. Bohužel se stále najdou tací, kteří tato doporučení ignorují nebo je vůbec neznají. Výsledkem bývá náročná léčba, zdravotní komplikace nebo i doživotní následky.

Zdání klame. A někdy až příliš

Důvod, proč lidé tato rizika podceňují, je prostý. Všechno kolem působí neškodně. Cílová země je oblíbená, každoročně tam míří tisíce dalších turistů, a tak snadno vzniká iluze bezpečí. Jenže i v destinacích, které na první pohled nepůsobí hrozivě, se mohou vyskytovat infekce, které naše tělo nezná. A právě nepřipravený imunitní systém bývá nejzranitelnější.

Samotné očkování přitom není složité. Stačí navštívit specializované pracoviště, ideálně několik týdnů před odjezdem, a řídit se doporučeními odborníků. Ti posoudí nejen zvolenou destinaci, ale také zdravotní stav cestujícího, délku pobytu i plánované aktivity. Některé země dokonce povinně vyžadují očkování proti žluté zimnici a bez platného mezinárodního certifikátu může být vstup do země zcela odepřen.

Ani Evropa není bez rizika

Řada lidí se domnívá, že pokud necestují mimo Evropu, žádná očkování nepotřebují. Jenže realita je mnohem složitější. I v rámci Evropy existují regiony s vyšším výskytem specifických nemocí, například Balkán, východní Evropa nebo některé země ležící u Středozemního moře. V takových případech se doporučuje například očkování proti hepatitidě A nebo meningokokovým infekcím.

Zároveň je nutné vzít v potaz i obecná zdravotní rizika v přeplněných prostorech jako jsou letiště, hromadná doprava nebo turistická centra. Pokud někdo trpí oslabenou imunitou nebo cestuje s malými dětmi, je vhodné zvážit také přeočkování proti černému kašli, tetanu nebo chřipce. Cestování představuje zásah do běžného režimu a čím důkladnější je příprava, tím menší šanci má jakákoli infekce.

Připravenost není přehnaná. Je rozumná

Očkování není formalita. Je to rozhodnutí, které může ovlivnit celé týdny i měsíce života. A přestože většina lidí na cestách nikdy žádné potíže nezažije, právě těch několik zbývajících procent by o svých zkušenostech dokázalo mluvit velmi dlouho. Jen málokdo ale naslouchá, dokud se ho to netýká osobně.

Zásadní chybou bývá odkládání rozhodnutí nebo zlehčování odborných doporučení. Mnoho lidí přichází na očkování na poslední chvíli, kdy už není možné stihnout všechny potřebné dávky. Jiní si odnášejí domů seznam doporučení, která nikdy nerealizují. Je nutné myslet dopředu. A hlavně si přiznat, že v tomto případě jde o víc než o pohodlí nebo „klid na duši“. Jde o zdraví.