Zprvu to vypadá jako prach. Pak zjistíte, že se to hýbe. A že už je pozdě. Česko to sužuje ve velkém

Na první pohled to připomíná prach nebo drobná semínka ležící u paty stromu, v trávě, nebo na zemi mezi listím. Jenže pak se to pohne. A než si uvědomíte, co to je, už může být pozdě. V posledních letech se s tímto úkazem potýká stále více lidí po celém Česku. Důsledky mohou být velmi vážné.

Mnozí lidé vědí o nebezpečí, které představují klíšťata. Málokdo si však uvědomuje, že nebezpečí nezačíná až s přisátím dospělého parazita. Ohrožení znamenají už samotná vajíčka klíšťat, kterých mohou být tisíce na jediném místě. A právě těm se v posledních letech daří nebývale dobře. Jejich množství roste a Česká republika zažívá invazi, která může vést k větší míře nákaz a zamoření pozemků.

Nenápadná, ale zákeřná

Oplodněná samice klíštěte obecného klade do svrchní vrstvy půdy (hrabanky) snůšku několik set až tři tisíce vajíček. Vajíčka jsou malá asi 0,5 mm, zabarvená do žluta až hněda, mají kulatý tvar a hladký, mírně lesklý povrch. Obvykle jsou shromážděná ve shlucích, které laik snadno přehlédne nebo zamění za kupku prachu či ptačí trus.

Na nakladená vajíčka můžete narazit ve vlhkém prostředí, to znamená obvykle v trávě, pod listím nebo ve štěrbinách mezi kořeny stromů. Občas se však objeví i ve spárách plotů, v kompostu nebo na zastíněných místech na zahradách. Pokud nejsou vejce zlikvidována, za 2–6 týdnů se z nich líhnou larvy.

Teplé zimy a vlhké jaro posledních let vytvářejí pro klíšťata ideální podmínky. Biologové upozorňují, že populace těchto obřích roztočů roste a posouvá se i do vyšších nadmořských výšek a městských oblastí. Shluky vajíček se tak častěji objevují i v lokalitách, kde byste je dříve nečekali.

Malí parazité s velkým dopadem

Po vylíhnutí z vajíček se na scénu dostávají larvy, které už mohou být potenciálně nakažené lymskou boreliózou nebo klíšťovou encefalitidou. Larva klíštěte měří přibližně 0,8 mm, má světlejší zbarvení a oproti dospělým klíšťatům jen tři páry nohou. Na rozdíl od dospělců jsou tedy mnohem hůře postřehnutelné.

Larvy se často skrývají v trávě a čekají na svého hostitele, kterým je nejčastěji hlodavec, avšak přichytit se mohou i na člověka. Místo, kde se přisaje, nebolí ani nepálí, ale po několika dnech může začít svědit. Přisátá larva vypadá jako černý nebo hnědý stroupek. Lidé ji přitom často nechtěně odstraní při sprchování nebo holení. Ale právě larvy mohou už být přenašeči infekcí, jelikož podle některých výzkumů se může virus klíšťové encefalitidy přenášet i transovariálně, tedy z matky na vejce.

Zahrady ani města nejsou v bezpečí

Je mylné domnívat se, že vajíčka klíšťat najdeme jen v hlubokých lesích. V posledních letech se čím dál více objevují na zahradách, v parcích i městských zelených plochách. Zaznamenány byly dokonce i ve vnitroblocích bytových domů, kde jsou stromy, keře a vlhká místa. Klíšťata totiž k životu nepotřebují divokou přírodu, stačí jim dostatečně vlhký a stinný prostor, kde mohou klást vajíčka a čekat na hostitele.

Zahrádkáři se často setkávají s tím, že při pletí nebo práci kolem záhonů objeví na zemi shluky, které připomínají semena nebo zeminu. Při bližším pohledu zjistí, že se hýbou. Pokud se s nimi rychle nevypořádají, může dojít k zamoření celé zahrady. Následná opatření jsou náročná a zahrnují vysekání trávy, odstranění mechu, hubení hlodavců a často i chemická ošetření.

U domácích mazlíčků navíc hrozí, že vajíčka nebo larvy přinesou domů na srsti. V domácím prostředí pak larvy přežívají překvapivě dlouho, a pokud najdou hostitele, vývojový cyklus pokračuje. Riziko vám tak nehrozí jen v přírodě, ale třeba i ve vlastním obýváku.

Zdroje: kliste.cz, ireceptar.cz, klistova-encefalitida.cz