Jedna z nejznámějších českých památek se na víc než rok uzavřela. Připravuje se na možný zápis do UNESCO

Mezi české památky rozhodně nepatří jen stovky let staré hrady a zámky, ale také podstatně mladší stavby. Jedna taková se nachází i v Praze a každoročně láká tisíce turistů. V době svého postavení ovšem vyvolávala rozporuplné reakce. 

V České republice lze najít spoustu luxusních domů, které lákají nejen svým vzhledem, ale také svou historií. Tím nejznámějším je pravděpodobně brněnská vila Tugendhat, která byla v roce 2001 dokonce zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Už brzy by se k ní ale mohla přidat i jiná významná stavba, která se pro změnu nachází v Praze. 

Stavba, která bere dech

Jde o Müllerovu vilu, která se nachází v pražských Střešovicích. Vila byla postavena ve 20. letech 20. století na přání ředitele stavební firmy Müller a Kapsa Františka Müllera. A rozhodně nešlo o na tu dobu typickou stavbu. 

Podobu vily navrhnul architekt Adolf Loos, kvůli čemuž se jí občas přezdívá i Loosova vila. Müllerova vila je stejně jako třeba Tugendhat postavena ve stylu funkcionalismu. A je na ní rovněž uplatněna takzvaná teorie raumplanu. Ta vychází z toho, že je každá místnost jinak velká, a to nejen rozlohou, ale také objemem. Některé místnosti tak sahají i do vyšších pater. Stavba je to tedy rozhodně unikátní. A není divu, že v době svého postavení lidem připomínala stavení jako z jiného světa. 

„Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: Jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních,” řekl ke své práci sám Loos na počátku třicátých let. 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jednou stopou Českem (@jednoustopouceskem)

Nejisté začátky

Zajímavé je, že stačilo málo a stavba by s největší pravděpodobností dnes neexistovala. Majitel totiž začal vilu stavět bez povolení. Možná spoléhal na to, že jej zkrátka sežene během samotného procesu. Jenže to se nestalo. Když pak šel žádat o povolení, úřady mu jej nevydaly. Dům byl totiž podle nich vyšší než zákony povolovaly a vyčteny mu byly i další skutečnosti. 

Müller nakonec o povolení bojoval dlouhých 7 měsíců. To, že mu úřady nakonec vyhověly, bylo z velké části způsobeno i tím, že architekt Adolf Loos pozval do vily několik novinářů, kteří byli ze stavby naprosto unešeni. V novinách pak vycházely různé články, ve kterých novináři psali o tom, jak Praha omezuje nadaného a talentovaného architekta v rozletu. 

Působivý interiér

Dům byl od začátku velmi vkusně a hlavně nadčasově vybaven. A není divu. František Müller rozhodně neměl hluboko do kapsy, a tak si mohl dovolit prvotřídní luxus. Společně se svým bratrancem zdědili velkou plzeňskou firmu a zabývali se stavebnictvím. Pod jejich vedením vzniklo například pražské Masarykovo nádraží anebo třeba ministerstvo práce. 

Vila patřila rodině Müllerových až do roku 1948, kdy byla po komunistickém převratu znárodněna. Müllerovi měli pak k dispozici jen 2 místnosti, které mohli obývat. V ostatních pokojích měly kanceláře různé státní instituce. 

V devadesátých letech odkoupilo vilu hlavní město Praha, které z ní chtělo udělat muzeum. Vila byla následně zrekonstruována podle dobových fotografií a vrátil se do ní i některý původní nábytek a také umělecké sbírky. 

Od konce devadesátých let byla vila přístupná veřejnosti. Ta se ale v současné době do prostor netradičního stavení nepodívá. Od 1. února letošního roku byla totiž ve vile zahájena další rekonstrukce, během které bude opravena střešní terasa. To vše pochopitelně za dohledu Národního památkového ústavu. Podle prvotních odhadů by měla být vila opět zpřístupněna v prvním čtvrtletí příštího roku. Možná i rekonstrukce pak pomůže vile k zapsání na seznam světového dědictví UNESCO. 

Zdroje: muzeumprahy.cz, idnes.cz, novinky.cz