Podivný zvuk z hlubin Tichého oceánu nedal vědcům spát desítky let. Teď konečně znají vysvětlení

V létě roku 1997 se z Tichého oceánu ozval zvuk, který vědci nikdy předtím neslyšeli. Hydrofony Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) zachytily hluboké, táhlé dunění, které bylo tak silné, že jej přístroje zaznamenaly na vzdálenost více než 5000 kilometrů. Vzhledem k jeho podivné charakteristice dostal název Bloop (žbluňk). Odkud ale tento neznámý signál pocházel a co jej způsobilo? Záhada fascinovala nejen vědce, ale i milovníky konspiračních teorií po celém světě. Pravda je ale nakonec zcela jinde.

Okolo Bloopu se začaly množit různé konspirační teorie, které poukazovaly na mořské příšery, mimozemskou civilizaci nebo podmořské základny. Celá tato kauza dokazuje, že lidská fantazie nezná mezí, na druhou stranu také to, že příroda umí být někdy hodně tajemná a překvapivá.

Zvuk fascinoval vědce i veřejnost

Když vědci poprvé analyzovali nahrávku, zjistili, že zvuk se podobal těm, které vydávají mořští živočichové. Problém byl v tom, že Bloop byl mnohonásobně silnější než jakékoli známé volání velryb nebo jiných tvorů. Pokud by jej vydával živý organismus, muselo by jít o něco obrovského – a tedy dosud neobjeveného. Tato představa vzbudila vlnu spekulací o existenci gigantických mořských tvorů, kteří by mohli obývat hlubiny oceánu mimo dosah lidského výzkumu.

Záhada Bloopu brzy nabrala nový rozměr, když někteří fanoušci H. P. Lovecrafta poukázali na zarážející podobnost mezi místem, odkud zvuk pocházel, a fiktivní lokalitou R’lyeh – mytickým ponořeným městem, kde podle Lovecraftovy literatury spí děsivá entita Cthulhu. Ačkoliv šlo jen o náhodu, konspirační teoretici se této myšlenky chopili a začali šířit spekulace o tom, že Bloop by mohl být projevem nějakého dosud neznámého podmořského tvora – nebo dokonce signálem ztracené civilizace.

Jiní se přikláněli k hypotéze, že zvuk nepochází z přírodního zdroje, ale je důsledkem tajných vojenských experimentů. Vzhledem k tomu, že oceánské hlubiny jsou často využívány pro testování nové technologie, mohla by být záhada Bloopu spojena například s ponorkovými operacemi, podmořskými základnami nebo výzkumem sonaru. Další teorie dokonce naznačovaly, že by mohlo jít o signál mimozemského původu, přičemž hlubiny oceánů by mohly skrývat více, než jsme si kdy dokázali představit.

Vědci konečně znají pravdu

V roce 2001 oceánograf Chris Fox z NOAA poskytl první vědecké vysvětlení a uvedl, že Bloop je s největší pravděpodobností zvukem ledového otřesu, tedy praskání a lámání ledovců v Antarktidě. O několik let později, v roce 2010, to potvrdil také seismolog Robert Dziak z Tichomořské laboratoře pro životní prostředí NOAA. Podle jeho výzkumu hydrofony každoročně zachytí desítky tisíc podobných zvuků, které vznikají přirozenými geologickými procesy.

Dziak vysvětlil, že obrovské ledovce pod tlakem praskají a vytvářejí silné zvukové vlny, které se v oceánu šíří na velké vzdálenosti. Tento jev, známý jako icequake (ledotřesení), je běžný v polárních oblastech a odpovídá charakteristice zvuku Bloopu. S tímto vysvětlením se většina vědecké komunity smířila a tajemství bylo konečně objasněno.

I když záhada Bloopu nakonec neměla tak dramatické rozuzlení, jak si mnozí přáli, příběh ukazuje, jak neprobádané a tajemné mohou být hlubiny oceánů. Ačkoli byl původ Bloopu odhalen, oceánské hlubiny stále ukrývají nespočet dalších záhad. Každý rok vědci objevují nové mořské tvory, podmořské útvary a akustické jevy, které nás udivují.

Zdroj: fonetech.cz, denik.cz