Proč je lepší jíst pomalu? Studie odhalují závažná rizika

Hektická doba si žádá hektické stravování. Mnoho lidí dnes skutečně nemá na jídlo příliš času, což se projevuje především rychlou snídaní a zhltnutím oběda. Jenže tímto způsobem si lze „přivolat“ různé zdravotní neduhy, a to i závažnějšího charakteru.

Někteří lidé žijí neustále ve spěchu, takže si nestačí ani vychutnat oběd, protože jim hrozí, že něco nestihnou. Jenže jídlo by mělo být jistým druhem požitku, díky čemuž má ostatně kladný vliv na naši psychiku. Horší je ovšem skutečnost, že rychlé jedení může způsobovat fyzické potíže. Některé jsou „pouze“ nepříjemné (plynatost, bolesti břicha či pálení žáhy), další ale mohou být dosti závažné. Co tedy může rychlé stravování konkrétně způsobit?

Nadýmání a bolest břicha

Pokud budete jíst příliš rychle, může to skončit aerofagií. Ne, nemusíte se bát, nejedná se o žádnou chorobu. Aerofagie je označení pro nadměrné polykání vzduchu. Důsledek? Samozřejmě meteorismus neboli plynatost, jež může být mírně nepohodlná, ale v některých případech i dosti nepříjemná. Kromě toho je spojena s častým říháním a větry, stejně jako s bolestí břicha.

Pálení žáhy

Příliš rychlé stravování nemusí způsobovat jen hromadění plynů v trávicím traktu, ale přispívá rovněž k poruchám trávení a pálení žáhy. Žaludek může v takovém případě produkovat více kyselin jako reakci na větší množství jídla, což někdy končívá pálením žáhy. To se sice můžete pokusit odstranit např. jedlou sodou, nicméně raději bychom vám doporučovali jíst pomaleji.

Zhoršené trávení

Při rychlém jedení máme obvykle méně času na žvýkání, potraviny tedy putují do žaludku ve větších kusech. Kromě toho, že existuje jisté riziko udušení jídlem, je potřeba k trávení větších kousků potravin více kyselin a celkově je náročnější pro metabolismus. To může vést k pocitům těžkosti nebo větší únavě, ale také k zažívacím potížím, které mohou být z dlouhodobého hlediska rizikové.

Horší vstřebávání živin

Tento problém souvisí s předchozím. Náš organismus rozkládá potraviny nejprve mechanicky, tzn. za pomoci zubů, a teprve následně chemicky. Jejich důkladné rozmělnění tak chemickým procesům v trávicím traktu dosti pomáhá. Pokud tomu tak není, může docházet k nesprávnému rozkládání potravy. Špatné vstřebávání živin přitom není stav, o který bychom měli stát.

Přejídání

Lidé, kteří jídlo rychle hltají, často nevědí, kdy přestat. Může za to samotná lidská fyziologie, a to skrze signály hladu a pocitu plnosti. Děje se tak konkrétně prostřednictvím hormonů ghrelinu (spouští pocity hladu) a leptinu (navozuje pocity sytosti). Druhý jmenovaný hormon se ovšem aktivuje zhruba po 20 až 30 minutách. To znamená, že jíme-li příliš rychle, přijímáme více potravin, než vlastně potřebujeme. Stále se totiž cítíme hladoví.

Přibírání na váze

Výše zmíněné přejídání může vést jako jeden z důležitých faktorů k nadváze či dokonce k obezitě. Čínská studie z roku 2018 ostatně prokázala, že rychlé jídlo bylo spojeno s obezitou u dětí ve věku 7 až 17 let. Její výsledky přitom potvrdily i výzkumy z dalších částí světa.

„Lidé, kteří jedli nejpomaleji, měli nejnižší riziko obezity,“ uvedla doktorka Leslie Heinbergová z Clevelandské kliniky k jedné ze studií. „Lidé, kteří se označili za normální jedlíky, měli o něco vyšší riziko, ale nejvyšší riziko bylo ve skupině rychle se stravujících.“

Závažnější důsledky

Ačkoli se mnohé z výše zmíněných problémů nedají považovat za zanedbatelné, existuje ještě další, výrazně závažnější rizika příliš rychlého jedení. Některé studie např. zjistily koincidenci mezi rychlostí jídla a kardiovaskulárními rizikovými faktory. Srdce tedy takový typ stravování nevítá s nadšením.

Kromě toho existuje také výrazně vyšší nebezpečí vzniku tzv. metabolického syndromu. Jde o označení pro stav, kdy se vyskytuje více příznaků najednou. Může jít např. o vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cukru v krvi či abnormální hladinu cholesterolu. Takové příznaky mj. vedou k vyššímu riziku diabetu 2. typu. Jíst pomalu je tedy opravdu důležité.

Zdroje: The Conversation, Cleveland Clinic, National Library of Medicine, National Library of Medicine 2