Ve známém fitku jsem odmítla zaplatit trenérovi za lekci. To, co udělal, urazilo mě i všechny ostatní. V minutě jsem to nahlásila

Představa že si zaplatíte profesionála, aby vám pomohl dostat se do formy, je lákavá. Očekáváte odbornost, motivaci a stoprocentní nasazení. Co když se ale místo toho setkáte jen s nezájmem a arogancí? Příběh čtenářky ukazuje, že bránit svá práva ve fitcentru může být náročnější než samotný trénink, ale je to boj, který se vyplatí nevzdat. Nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní.

Vydat se cestou za lepší kondicí a zdravějším tělem je rozhodnutí, které si zaslouží potlesk. Mnoho z nás v tomhle boji nechce být samo, a tak logicky vyhledá pomoc odborníka, fitness trenéra. Ten by měl být naším průvodcem, mentorem i motivátorem. Člověk, který pohlídá správnou techniku, abychom si neublížili, a postrčí nás za naše limity, když už si myslíme, že nemůžeme. V ideálním světě je každá koruna investovaná do trenéra sázkou na jistotu. Jenže my nežijeme v ideálním světě. A posilovny, i ty s nejlepším jménem, jsou plné lidí. A ne každý, kdo nosí tričko s nápisem „trenér“, jím skutečně je, alespoň co se přístupu týče.

Příběh jedné zkažené lekce

„Do známého pražského fitka jsem se přihlásila na lekci funkčního tréninku. Těšila jsem se, měla jsem za sebou náročný den v práci a potřebovala jsem si vyčistit hlavu. Lekci vedl trenér, kterého jsem viděla poprvé, ale působil sebejistě, tak jsem byla v klidu,“ začíná své vyprávění třicetiletá Tereza.

„Prvních deset minut bylo fajn, rozcvička, protažení, všechno jak má být. Jenže pak mu zazvonil telefon. Čekala bych, že to típne, nebo se omluví a vyřídí to za minutu. Omyl. On ten hovor přijal a začal se procházet po posilovně a normálně si povídat. Já jsem tam stála s činkami v rukou a nevěděla, co mám dělat.“

„Myslela jsem, že je to něco urgentního, ale z útržků hovoru bylo jasné, že řeší nějaké osobní věci. Trvalo to snad patnáct minut. Během té doby na mě jen občas houknul, ať pokračuju v sérii, ale vůbec nekontroloval, jestli cvičím správně, nekorigoval techniku, nic. Pak na chvíli telefon položil, ukázal další cvik a zase se k němu vrátil. Dokonce si na chvíli odskočil k baru na recepci pro pití a dál si tam s někým klábosil. To už jsem byla opravdu naštvaná. Když konečně ‚trénink‘ skončil, šla jsem rovnou za ním a slušně, ale jasně mu řekla, že za tuhle ‚službu‘ odmítám zaplatit a žádám vrácení peněz. Jeho reakce mě doslova šokovala. Podíval se na mě s arogantním úsměvem, přede všemi na recepci nahlas řekl: ‚Paní asi nemá svůj den, co? Nikdo jiný si nestěžoval.‘ Pak se otočil a prostě mě ignoroval. V tu chvíli jsem věděla, že tohle nenechám jen tak.“

Když služba není službou: Jak se bránit a na co máte nárok

Terezin příběh, ačkoliv extrémně nepříjemný, dokonale ilustruje problém, se kterým se potýká mnoho z nás. U hmotného produktu máme jasno. Když si koupíte boty a po týdnu se rozlepí, jdete je bez mrknutí oka reklamovat. Je to přece vaše právo. Ale u služeb najednou cítíme zvláštní ostych. Bojíme se konfrontace, nechceme „dělat problémy“, připadáme si nepatřičně. Přitom princip je naprosto stejný. Platíte si za službu, která má mít určitou, předem definovanou kvalitu. A pokud ji nedostanete, máte plné právo se ozvat.

Fitness lekce, ať už osobní, nebo skupinová, je v podstatě smlouva. Vy platíte peníze a poskytovatel (fitko, trenér) se zavazuje dodat profesionálně vedený trénink. Pokud trenér patnáct minut telefonuje, nevěnuje se klientům a nedodržuje ani základní standardy své profese, jednoznačně porušuje svou část dohody. Nejde o to, jestli se vám lekce „líbila“, ale o to, zda byla vůbec poskytnuta v dohodnuté kvalitě. A v Terezině případě evidentně nebyla. Argument, že „ostatní platí“, je zcela lichý. Každý klient má právo posoudit kvalitu služby sám za sebe.

Postup pro úspěšnou reklamaci

Co tedy dělat, když se ocitnete v podobné situaci? Prvním krokem je vždy pokus o okamžité řešení na místě, přesně jak to udělala Tereza. Zachovejte klid, ale buďte pevní a věcní. Jasně popište, s čím jste nespokojeni.

„Během lekce jste se nevěnoval klientům, telefonoval jste, služba nebyla odvedena profesionálně, a proto za ni odmítám zaplatit.“

To je naprosto legitimní postoj.

Pokud narazíte na aroganci, jako v tomto případě, je třeba postup eskalovat. Nenechte se odbýt. Okamžitě požadujte vedoucího provozovny, manažera nebo majitele. Pokud nikdo takový není přítomen, zjistěte si kontakt a celou situaci popište v písemné formě, ideálně e-mailem, ještě týž den. V e-mailu stručně a fakticky shrňte, co se stalo: datum, čas, jméno trenéra a konkrétní pochybení. Uveďte, že jste se pokusili situaci řešit na místě, ale byli jste odmítnuti, a požadujte kompenzaci, obvykle vrácení peněz nebo náhradní lekci s jiným trenérem. Seriózní podnik si nemůže dovolit takovou negativní reklamu a ve většině případů se bude snažit situaci vyřešit k vaší spokojenosti. Pokud by i vedení centra vaši stížnost ignorovalo, další instancí je Česká obchodní inspekce, která se zabývá i kvalitou poskytovaných služeb.

Jak poznat dobré fitko a trenéra

Nejlepší je samozřejmě se takovým situacím úplně vyhnout. Předtím, než si zaplatíte permanentku nebo sérii lekcí, zkuste si dané fitko a trenéry trochu „proklepnout“. Podívejte se na online recenze, ale berte je s rezervou. Hledejte spíše konkrétní popisy zkušeností, než jen počet hvězdiček. Mnoho center nabízí zkušební lekci zdarma nebo za sníženou cenu. Využijte toho. Během této lekce si všímejte nejen odbornosti, ale i přístupu trenéra. Věnuje se vám? Naslouchá vašim cílům a omezením? Není neustále na mobilu nebo neztrácí čas klábosením s kamarády?

Tereza nakonec svou stížnost dotáhla do konce. Po e-mailu vedení centra se jí manažer osobně omluvil a peníze jí byly vráceny. Trenér údajně dostal důrazné varování. Její příběh je připomínkou, že jako platící zákazníci máme práva, za která se nemusíme stydět bojovat. Fitness centrum není charita, je to byznys. A v byznysu platí, že za své peníze máme dostat to, co nám bylo slíbeno. A pokud nedostaneme, je naší povinností se ozvat.

Zdroje: dokonalazena.cz, euro.cz, womenshealthmag.com, medium.com, redakce