Váha a genetika. Když je obézní matka, dceru nutně nemusí čekat stejný osud

Tereza vyrůstala v domě, kde se na stole objevovalo hodně tučných jídel. Její maminka měla odjakživa problém s váhou a Tereza se často bála, že ji čeká stejný osud. Když viděla, jak těžce se mamince hubne, přísahala si, že sama půjde jinou cestou. Nešlo to snadno, ale nakonec našla způsob, jak se rodinnému scénáři vyhnout.

Když je maminka obézní, nemusí dcera automaticky skončit stejně. Tereza je důkazem toho, že i když zdědíme určité geny, životní styl a prostředí dokážou výsledek výrazně změnit. Jak velkou roli tedy hraje genetika a jak moc záleží na našich každodenních volbách?

Když geny rozdají karty

Podle přehledové studie Claude Boucharda z roku 2021 publikované v Annual Review of Nutrition se dědičnost tělesné hmotnosti pohybuje mezi 40 a 70 %. Podobně rozsah uvádí i genetické analýzy publikované v časopise Nature Communications (2024). To znamená, že geny hrají velkou roli, ale nejsou všechno. Například varianta genu FTO je spojena s vyšším rizikem obezity, ale pravidelný pohyb může její vliv výrazně snížit. Jinými slovy – karty máme rozdány, ale hra ještě neskončila.

Důležitý vliv má i to, co se děje ještě před narozením dítěte. Pokud má matka během těhotenství nadváhu nebo cukrovku, může to ovlivnit, jak se v těle dítěte „zapnou“ nebo „vypnou“ některé geny. Vědci tomu říkají epigenetické změny, jednoduše řečeno, DNA se nemění, ale geny začnou fungovat trochu jinak. Tyto změny pak mohou ovlivnit, jak dítě hospodaří s energií a jakou má chuť k jídlu. Dokládá to například studie publikovaná v BMC Medicine (2023) a práce dostupná v databázi PubMed Central (2023).

Prakticky to znamená, že strava a zdraví matky během těhotenství mají přímý vliv na budoucí váhu dítěte. Ale i v tomto případě platí: Není to definitivní rozsudek.

Genetika a prostředí se prolínají

Výzkum University College London z roku 2025 ukázal, že genetika matky ovlivňuje váhu dítěte nejen předáním genů, ale i prostředím, které vytvoří, v těhotenství i po narození. Odborníci tomu říkají „genetic nurture“. Pokud má matka sklon k vyšší váze, může to dítě ovlivnit i tehdy, když nedostane její „rizikové“ geny (PLOS Genetics, 2025).

Velká norská populační studie publikovaná v roce 2023 ukázala, že pokud byli oba rodiče obézní, jejich děti byly ve středním věku obézní až šestkrát častěji než děti rodičů s normální váhou. Pokud byl obézní jen jeden rodič, riziko bylo zhruba tří- až čtyřnásobné. To potvrzuje, že roli hraje jak genetika, tak i prostředí a zvyky celé rodiny.

Jak to vypadá v praxi

Češi často říkají „to máme v rodině“. Je to ale spíš výmluva než nevyhnutelný osud. Výzkumy potvrzují, že i lidé s výraznou genetickou predispozicí mohou svou váhu ovlivnit. Stačí pravidelný pohyb, vyvážená strava a zdravé prostředí v dětství.

Například u genu FTO studie ukazují, že lidé, kteří se pravidelně hýbou, váží v průměru o několik kilogramů méně než ti, kteří jsou neaktivní, i když mají stejnou genetickou zátěž (Verywell Health, 2023).

Co můžeme udělat jinak

Ještě důležitější jsou ale návyky z dětství – pokud dítě odmalička poznává ovoce, zeleninu a bere pohyb jako přirozenou součást dne, má do budoucna mnohem větší šanci udržet si zdravou váhu.

Zapomenout bychom neměli ani na samotný začátek života, tedy na období těhotenství. Péče o matku ještě před porodem má totiž vliv nejen na ni, ale i na dítě. Udržování zdravé váhy, vyvážená strava nebo prevence těhotenské cukrovky mohou nastavit budoucí zdraví potomka úplně jinak, než by napovídala genetická výbava.

Geny nemají poslední slovo

Příběh Terezy ukazuje, že i když genetika a rodinná historie nastaví určitou startovní čáru, výsledek není předem daný. Geny možná rozdají karty, ale skutečnou hru řídíme my sami, našimi volbami, návyky a prostředím, které si vytváříme.

A právě v tom je naděje. I když se může zdát, že „to máme v rodině“, pravda je jiná. Každý krok k pohybu, každé zdravější jídlo nebo podpora v těhotenství dokážou ovlivnit nejen nás, ale i další generaci.

Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, ucl.ac.uk., journals.plos.org, verywellhealth.com, thetimes.com