Rozhodnutí padlo: Česká republika se připojí k novému časovému pásmu a tohle nás čeká

Střídání letního a zimního času naši republiku provází bez přestávek od roku 1979. Od té doby se pravidelně objevují a zase mizí diskuze o tom, zda je lepší střídání ponechat, nebo se naopak vrátit k systému, který bez problémů fungoval do konce 70. let. Snahy o sjednocení už několik let vyvíjí i Evropská unie, která již v roce 2018 chtěla pravidelné střídání času zrušit. V Česku od té doby tohle téma pravidelně rozděluje společnost a je poměrně kontroverzním námětem k zamyšlení.

A téma to není jen společenské, ale i zdravotní. Mnozí odborníci totiž poukazují na fakt, že střídání času nesvědčí lidskému organismu, který si nedokáže tak rychle přenastavit svůj vnitřní budík. Tělu jednoduše nevysvětlíte, že právě teď se mu mění jeho vnitřní biorytmus a musí se přizpůsobit. Ovšem zastánci střídání poukazují na pozitiva střídání času především v letních měsících, které spousta lidí tráví až do pozdních hodin venku.

Proč se společnost uchýlila k zavedení letního času?

S různými časovými úpravami přicházeli lidé přibližně od začátku 20. století a letní čas byl poprvé zaveden po 1. světové válce. Jako první si změnu času vyzkoušeli ve Švédsku, následně se k nim připojily i další státy, včetně tehdejšího Československa. K definitivnímu ustálení, které platí dodnes, došlo na jaře roku 1979, kdy se u nás čas posunul v noci z 31. března na 1. dubna. Od té doby neuplynul rok, aniž by k pravidelné výměně v rámci našeho státu došlo. Pojem zimní čas však není úplně přesný. Pokud o něm mluvíme, myslíme tím standardní středoevropský čas.

Důvody k tomu, aby se vždy na jaře posunula ručička o hodinu dopředu, byly především ekonomické. Vlády chtěly naplno využít přirozeného denního světla, kterého je v létě dostatek k plnění výrobních plánů, a z toho plynoucí úspory energie za svícení na pracovištích. Zároveň to měl být benefit pro pracující, kteří si ještě po práci mohli užít pobytu venku za světla. V dnešní době se však odborníci na energetiku shodují, že úspory jsou dnes mizivé, takže z ekonomického hlediska zrušení střídání času nic nebrání. Společenské přesvědčení je však jiné, a to velmi rozporuplné.

Na evropské úrovni se doposud nevyřešila otázka, jaký jednotný unijní čas by si jednotlivé země vybraly, proto se stále držíme obvyklého léty prověřeného střídání, a to i u nás. V roce 2018 provedla agentura STEM/MARK v rámci České republiky průzkum, který ukázal, že až 70 % respondentů by chtělo zavedení jednotného času. Nadpoloviční většina z nich rovněž uvedla, že vybraným časem by měl být čas letní. Vědci si však myslí pravý opak, a doporučují ponechání středoevropského času, který je pro lidské fungování lépe adaptovatelný.

Na rozhodnutí moc času nezbývá

Ještě do roku 2026 je odhlasováno pravidelné časové střídání, ovšem poté by podle plánů mělo dojít k definitivnímu sjednocení. Změna času se tedy blíží mílovými kroky, ale stále není jisté, do jakého časového pásma Česká republika nakonec přejde, i když veřejné mínění je zdá se dle průzkumů jasné. Vše záleží na vládě, zda dá přednost hlasu občanů, nebo odborníků na lidské zdraví, kteří bijí na poplach. Letní čas není v našich končinách pro tělo přirozený. Jeho střídání zvyšuje rizika chronických a kardiovaskulárních onemocnění, psychických poruch a metabolických problémů.

I když je představa krásných dlouhých letních večerů velmi lákavá, měli bychom v první řadě myslet na své zdraví. Dle všeho nám naše tělo poděkuje, pokud nebude muset být pravidelně vystavováno zátěži v podobě střídání zimního a letního času. Navíc sjednocení v rámci celého evropského prostoru by mohlo vést mj. k lepší koordinaci mezinárodní dopravy. Ať tak či tak, je pravděpodobné, že změna se nikdy nesetká se stoprocentním přijetím. Vždy bude někdo spokojený a někdo zklamaný.

zdroje: poznatsvet.cz, irozhlas.cz, novinky.cz