Tento kýč v domácnosti způsobí pořádný skandál. Je to přežitek ze socíku, ale Češi mu stále holdují

Je to fenomén, který se vkrádá do našich obýváků už desetiletí. Na první pohled neškodný, pro někoho nostalgický, ale podle interiérových expertů doslova estetický zločin. V zahraničí už na něj dávno zanevřeli, u nás si zatím dál hoví v čele českého zútulňování. Proč se ho neumíme vzdát?

Každý z nás má v paměti nějaký interiér, který voněl po čerstvě vypraném prádle, stál tam mohutný gauč, na oknech byly těžké záclony… a všude, ale opravdu všude, kvetly růže, fialky nebo pivoňky. Vzorované závěsy, polštářky, deky i ubrusy. Květinová invaze, která ještě dnes okupuje spoustu českých domácností. Zatímco svět už přepnul na minimalistický design, my se držíme kytkovaných vzorů jako reliktu „útulna“.

Kořeny v nedostatku

Květinové vzory se u nás neobjevily náhodou. V dobách socialismu nebyl výběr textilu nijak široký a obyvatelé si hledali cestu, jak do interiéru vnést trochu krásy. Květované dekory působily hřejivě, přinášely iluzi přírody a romantiky, i když jen na ubrusu nebo zácloně. Zvlášť na venkově se tyto vzory staly symbolem útulnosti a pocitu domova. Místo nadbytku stylu přišla potřeba improvizace a květiny se zapsaly do našich domácností i paměti.

Zatímco platformy jako Houzz, Pinterest nebo Elle Decor ukazují příklon k tlumené barevnosti, přírodním materiálům a klidným interiérům, české byty se stále obklopují výraznými vzory. Květiny se tu mnohdy neobjevují jako akcent, ale jako hlavní motiv celého prostoru. A právě v tom spočívá kámen úrazu. Přemíra barev, struktur a motivů přehluší jakýkoliv jiný dojem a prostor působí přeplácaně a zastarale.

Češi chtějí útulno

Oblíbený český architekt a kritik Adam Gebrian už několik let upozorňuje na problém přehnaného „zútulňování“. Podle něj je český interiér často přeplněný vizuálními vjemy, od poliček přes strop až po koberečky, přehozy a dekorační předměty. Květinové vzory se v tomto chaosu stávají dalším rušivým prvkem, který místo harmonie přináší jen únavu.

To ale neznamená, že květiny z interiérů mizí úplně. Současní designéři s nimi zachází jako s kořením, jemně, decentně. Pastelové tóny, ručně malované motivy nebo květinová výšivka na lnu působí kultivovaně a nepřebíjí zbytek prostoru. Moderní interiér se květin nevzdává, jen je používá jinak. Jako živý prvek, nebo velmi jemný akcent. Například decentní botanický motiv na tapetě za postelí, jeden vzorovaný polštářek na jednobarevné pohovce nebo stylizovaná grafika s květinovým motivem. Vše ostatní je spíš návrat do estetiky devadesátých let, a to ne v tom retro smyslu, který by byl trendy.

Minimalismus není chlad

Častý argument proti současnému designu zní: „Všechno je stejné, bílé, nudné.“ Jenže minimalismus neznamená sterilitu. Znamená klid. Dává vyniknout prostoru, světlu, přirozeným texturám. Květinový vzor se v takovém prostředí může stát ozdobou, ale jen pokud není všude.

Styl se dá naučit, stejně jako se učíme ladit oblečení. A stejně jako víme, že flitry, leopardí vzor a neonová růžová na sobě nevypadají dobře najednou, měli bychom vědět, že květinová pohovka, závěsy, přehoz i polštáře dohromady nejsou cesta k útulnosti, ale ke kýči.

Designéři doporučují vybírat jeden květinový prvek a ten propojit s neutrálním pozadím. Pomáhá i s dodržováním barevné harmonie, tedy pokud už květiny, pak jen v určité paletě, nejlépe přírodních odstínech. Květinový motiv by měl být jako parfém: Má být cítit, ale nesmí přehlušit všechno ostatní. Jinak hrozí, že z bytu nebude oáza klidu, ale přeplácaná vzpomínka na časy dávno minulé.

Zdroje: momenti.cz, veneti.cz