Zapomeňte na Alpy. Tato česká hřebenovka patří k nejkrásnějším v Evropě

Když se v létě na sociálních sítích známí chlubí výhledy z alpských hřebenů, člověk lehce propadne dojmu, že pravé horské dobrodružství začíná až tam, kde končí hranice Česka. Pravda je však mnohem poetičtější – jedny z nejkrásnějších a nejvíce zapamatovatelných hřebenových tras na vás totiž čekají doma, v samém srdci zelené krajiny naší Moravy.

Málokterá hřebenovka propojí tolik tiché krásy, historie i autentického příběhu jako právě ta v Bílých Karpatech, která se z Valašských Klobouk line napříč loukami, lesy i lidovými vesničkami až do podhůří Slovenska. Není to jen výlet: Je to zelená cesta napříč příběhem moravsko-slovenského pomezí.

Start je ve Valašských Kloboukách, městečku na jihovýchodě Zlínského kraje, kterému dominuje charakteristická věž kostela a v létě omamná vůně sušené trávy. Už po několika minutách chůze z centra narazíte na počátek jednoho z nejtradičnějších turistických značených okruhů. Známá červená turistická značka vás zpočátku vede mezi ovocnými sady, kde dozrávají letní jablka a slunce rozlévá zlaté světlo po okolních svazích. Hned za městem začíná krajina, kterou hned tak někde jinde nezažijete – mozaika luk, polí, hlubokých remízků a horských pastvin plných modravých chrp, orchidejí, vzácných motýlů i svižného hovoru místních hospodářů, kteří se s vámi vždycky dají přátelsky do řeči.

Nebudete vědět kam dřív…

První výrazné zastavení nabízí zřícenina hradu Brumov. Vykukuje z lesa na dohled od hlavní trasy a je dokladem bohaté historie regionu, který staletí střežil nejen obchodní cesty, ale i jazykové a kulturní pomezí. Odtud už cesta stoupá do srdce Bílých Karpat, do kraje, který v sobě spojuje jedinečnou směs horské drsnosti i úchvatné křehkosti.

Velkou část trasy kráčíte podél historické hranice mezi Českem a Uherskem. Každý krok přináší nové perspektivy – střídají se hluboké listnaté lesy, horské louky s vůní mateřídoušky a mraky, které nahánějí lehký stín přes sluncem zalité pláně. Největším kouzlem hřebenovky je klid – davy turistů tu nepotkáte, maximálně sem tam dalšího poutníka s batohem nebo usměvavého běžce.

Po celé trase se střídají malebné vesnice a usedlosti, kde dávný život přežívá v lidové architektuře. Zastavit se v některé z nich je zážitek sám o sobě – drevenice, tedy staré roubenky, jsou často nádherně udržované, v předzahrádkách zapomenuté starobylé odrůdy růží a ovocných stromů, za plotem roste maliní. Ve Velkém Lopeníku stojí za návštěvu nejen slavná rozhledna, ze které dohlédnete do rozsáhlého okolí, ale i místní hospoda, kde vám nabídnou domácí žinčicu (které se mimochodem přezdívá „horalská viagra“), škvarkové placičky nebo valašský frgál od babičky, pozůstatek dávných slavností.

Bílé Karpaty ovšem nejsou jen pastvou pro oko a chuťové buňky, jsou evropskou biosférickou rezervací UNESCO. Najdete tu louky, které v červnu i červenci rozkvétají v nekonečnou paletu barev. Kdo sem přijde v době, kdy rozkvétají orchideje, zažije možná to nejkrásnější, co lze v přírodě střední Evropy vidět. Přírodovědci i botanikové považují hřebeny Bílých Karpat za skutečný evropský unikát, právě zde totiž roste mnoho vzácných druhů, motýli tu tancují nad hlavou i ve vysoké trávě, a všude zní živé zvonění lučních kobylek. A ten čerstvý vzduch…

Hřebenová trasa má několik variant – nejkratší z Klobouk přes Brumov, Sidonii, Mikulčin vrch až na Velkou Javořinu. Ti zkušenější mohou pokračovat dál na slovenskou stranu a poznat západní úbočí Myjavy. Kdo nechce spát jen pod stanem, využije nenápadné ubytování na chalupách, v turistických útulnách nebo pod širým nebem. Hvězd tu září tolik, že se vám nebude chtít jít spát.

Stavte se zažít opravdový relax

Ať už jdete po hřebenech celý den, nebo vyrazíte jen na pár kilometrů, trasa vám nabídne všechno, co je na Moravě krásné: chuť domácího sýra a slivovice, čistotu hlubokých lesů, pohostinnost, zpěv ptáků. Najdete tu místa, kde i ve 21. století pole ořou koně, kde nejsou auta v ulicích a kde si děti hrají v potoce pod strání. Někde vás překvapí i malý festival, folklorní slavnost nebo jen sousedské posezení na návsi. V každém případě poznáte, že život v Bílých Karpatech je pořád o kousek klidnější, srdečnější a opravdovější.

Stačí si na chvíli sednout, rozhlédnout se po údolí a zhluboka dýchat. Ten pocit, že stojíte na hřebenu, odkud je svět najednou krásně jednoduchý a srozumitelný, nezažijete ani v Alpách. Bílé Karpaty nejsou masovou turistickou destinací, ale když je objevíte, stanou se vaším osobním evropským pokladem – místem, kam se budete vracet v myšlenkách z luxusních hotelů, rušných letišť i hektických pracovních dnů. Protože tahle hřebenovka může být tou nejkrásnější, jakou kdy projdete.