Zahrádkáři, bacha: Tuhle chybu dělá skoro každý na konci léta. Zničíte tím půdu na několik let

Koncem léta zahrádkáři pravidelně provádějí některé práce a sklízí plody svého úsilí. Přílišná snaživost ale může být někdy na škodu. Nevědomky tak možná děláte chybu, která vám může příští pěstitelskou sezonu pořádně zkomplikovat.

Na konci léta květiny postupně odkvétají, záhony už nejsou tak bujné, rajčata pomalu dozrávají, okurky ztrácejí dech a zahrádkář se začíná dívat do budoucna. Bohužel se právě v tomto období často stává, že ve snaze poskytnout zahradě tu nejlepší možnou péči jí naopak škodíme. 

Po sezoně totiž chceme půdě dodat živiny, a tak začneme hnojit. Potíž ale je, že dusík, který obsahuje celá řada hnojiv, je dobrý sluha, ale zlý pán. Když se to s ním přežene, z následků se půda bude vzpamatovávat několik následujících let.  

Proč může být dusík problém

Dusík je pro rostliny nezbytný. Podporuje totiž růst zelené hmoty, tvorbu listů a celkovou vitalitu. Když je ho ale v půdě příliš mnoho, vede to k nerovnováze, která nahrává úplně jiným rostlinám, než bychom chtěli. 

Jinými slovy, přemíra dusíku podporuje růst plevelů a také některých nežádoucích hub. Půda se nakonec postupně vyčerpá, protože rychlý příval živin naruší přirozený cyklus rozkladu organické hmoty. Důsledkem může být tvrdnutí půdy, ale také zhoršená schopnost zadržovat vodu a úbytek užitečných mikroorganismů.

Dusíkatá hnojiva mají kromě toho tendenci vyplavovat se do spodních vod, což je problém nejen pro zahradu, ale i pro životní prostředí. Při nadbytku dusíku se také mohou v plodinách hromadit dusičnany, které našemu zdraví vůbec neprospívají.

Jak se po sezoně o půdu postarat

S blížícím se začátkem podzimu je půda po intenzivním období plození unavená. Proto je ze všeho nejlepší dopřát jí odpočinek a ne ji znovu zatěžovat tím, že do ní uměle dodáme velké množství chemických hnojiv. Místo dusíkatého koktejlu se tak vyplatí sáhnout spíše po šetrnějších metodách, které umožní půdě regenerovat.

Jednou z možností je použití organických hnojiv s pomalým uvolňováním živin, například vyzrálého kompostu, chlévského hnoje nebo rostlinného zeleného hnoje. Tato hnojiva se v půdě rozkládají postupně, a tak se živiny uvolňují rovnoměrně během celého podzimu a zimy. Organická hmota také zlepšuje strukturu půdy, podporuje její schopnost zadržovat vodu a vytváří prostředí pro život užitečných půdních organismů.

Jak na zelené hnojení

Další skvělou variantou, jak půdu připravit na další sezonu, je výsev pokryvných rostlin, kterým se také říká zelené hnojení. Jde o rostliny jako je například hořčice, jetel, vojtěška, žito nebo svazenka. Jejich kořeny půdu provzdušní, listy ji ochrání před erozí, a když odkvetou, můžeme je zkrátka zaorat do země, kde se z nich stane užitečná organická hmota. Takto se živiny uvolňují pomalu a bez rizika, že by je například odplavily deště.

Pro ty, kdo nemají čas zasévat, nebo se jim do toho zkrátka nechce, je zde také možnost použít mulč. Zužitkovat můžete posekanou trávu, slámu nebo listí. Mulč chrání půdu před vysycháním, udržuje teplotu a zamezuje růstu plevele. Navíc se postupně rozkládá a obohacuje půdu o organické látky.

Co se stane, když to s dusíkem přeženete

Pokud ale půdu na podzim přehnojíte dusíkem, může se stát, že na jaře sice porostou rostliny rychle, ale budou mít slabý kořenový systém a budou náchylné k chorobám. Plevel poroste stejně rychle, ne-li rychleji než zelenina, a brzy vás tak nemine doslova boj o každý záhon. Dlouhodobě se půda vyčerpá a může trvat několik let, než se její struktura a rovnováha obnoví.