Za komančů jsme to milovali, dnes bychom to dětem nedali ani za trest. Pamatujete tuhle „pochoutku“?

Kdysi to býval naprosto běžný pokrm, který se podával ve školních jídelnách, školkách i doma na talíři tak často, až se některým lidem zapsal do paměti doživotně, a ne vždy v tom nejlepším smyslu. Staří kuchaři by možná řekli, že šlo o jídlo jednoduché, syté a levné. Děti to tehdy jedly, protože musely. Dnes však mnozí s nadsázkou tvrdí, že by tímhle pokrmem nekrmili ani děti v „pasťáku“. 

Jeho jméno se dnes objevuje spíše v internetových diskusích pod články o školních blafech, retro stravě nebo bizarních kulinářských vzpomínkách. Přesto se najdou i tací, kteří při jeho zmínce zjihnou a v mysli se vracejí do školky nebo do školních jídelen. Na talíři býval bílý, jemně krémový, někdy sladký, jindy slaný.

V době nouze byla záchranou

Řeč je o mlékové polévce, která byla běžnou součástí jídelníčků především v době, kdy se nedostávalo kvalitních potravin. V období socialismu se recepty často točily kolem dostupnosti surovin a mléko bylo nejen levné, ale také hojně distribuované prostřednictvím škol, družstev a obchodních řetězců. Když nebylo maso, když chyběla zelenina, sáhlo se po mléku a pár drobných přísadách z domácích zásob. Ačkoliv to možná zní jako nouzové řešení, ve skutečnosti byla polévka výživná, obsahovala bílkoviny z mléka i sacharidy z těstovin či rýže.

Většina si ji pamatuje ze školy či školky

Dnešní generace čtyřicátníků a padesátníků má mlékovou polévku neodmyslitelně spojenou se školními jídelnami. Ty byly v minulém režimu hlavní vývařovnou pro statisíce dětí, a protože kuchařky vařily podle pevných norem, dostávali žáci velmi podobná jídla napříč republikou. Mléková polévka se zde podávala pravidelně. Bohužel, ve školní verzi šlo většinou o vodnatý bílý vývar s rozvařenými těstovinami, který moc lásky v dětech nevzbuzoval. Přesto se vryla do paměti každému, kdo školní stravování zažil.

Kdo měl štěstí a ochutnal domácí verzi, ví, že polévka mohla být o poznání jemnější a chutnější. V domácnostech se často připravovala s krupicí, někdy i s čerstvým máslem nebo se sladila vanilkovým cukrem. Často se vařila jako rychlá večeře, když nezbyl čas na složitější vaření.

Ačkoliv základní recept byl všude podobný, existovaly i regionální variace. V jižních Čechách byla známá mléčná polévka zvaná „kyselka“, která se připravovala ze syrového zelí, brambor, mléka a vody. Do mléčné směsi se přidávaly i fazolky nebo kopr. Na Moravě se objevovaly verze s noky, strouháním nebo dokonce vajíčkem, které polévku zahušťovalo. V některých rodinách se do polévky přidával ocet, a to zejména v kombinaci s koprem.

Mléková polévka se dělala ve dvou základních variantách

Slaná byla považována za klasickou polévku a podávala se jako předkrm, například před bramborami s vejcem nebo čočkou. Sladká se servírovala především dětem, jako hlavní jídlo nebo snídaně. Každá rodina měla svůj vlastní recept, někteří přidávali rýži, jiní raději krupici nebo drobné domácí nudle.

Ve slané verzi se běžně vařilo půl litru mléka a půl litru vody. Do směsi se přidalo zhruba sto gramů drobných těstovin, například písmenek nebo kolínek. Přidala se špetka soli, lžíce másla a polévka se vařila přibližně deset minut, dokud těstoviny nezměkly. V některých regionech se místo těstovin používala i krupice nebo rýže. Někdy se přidával i bobkový list.

Sladká verze se připravovala z litru mléka, dvou lžic cukru, jedné lžíce másla a zhruba sta gramů krupice nebo rýže. Mléko se přivedlo k varu, přidala se zavářka a vše se za stálého míchání vařilo deset až patnáct minut. Na závěr se přidával cukr, máslo a případně skořice nebo vanilkový cukr. Výsledkem byla hustší polévka, která často připomínala tekutý pudink. Někteří ji podávali s nastrouhaným jablkem nebo rozinkami.

Zdroj: prazskyden.cz, toprecepty.cz, budejovice.rozhlas.cz