Tuhle houbu si Češi pletou s jedlým hříbkem, ale v žaludku udělá peklo. Roste teď po celém Česku

Vypadá naprosto nevinně a mnohdy ji lidé bez obav sbírají. Jenže odborníci varují, tato houba je jednou z nejzákeřnějších, které v Česku rostou, a její výskyt v posledních letech prudce stoupá. Stačí pár soust a následky mohou být tragické.

Letošní sucha houbařům zatím příliš nepřála. To se však s příchodem dešťů změnilo. V posledních dnech už milovníci houbaření pomalu začínají mít žně. Měli byste se mít ovšem na pozoru. Jak se říká, všechny houby jsou jedlé, ale některé pouze jednou. Určité druhy je možné zaměnit za jiné, což může být velmi nebezpečné. Zatímco zkušení mykologové se jen tak nespletou, méně zkušení houbaři chybu udělat mohou. A následky někdy bývají fatální!

 „Je potřeba, aby každý, kdo sbírá ty méně známé houby, přesně věděl, podle čeho je má poznat, aby nedošlo k záměně,“ říká mykolog Václav Koplík.

Co dělat při otravě? Pokud se po požití hub budete cítit špatně, snažte se vyvolat zvracení a okamžitě byste měli vyhledat lékařskou pomoc!

Smrž vs. ucháč obecný

Smrž je typická jarní houba. Můžete na něj narazit v lesích, ale také u cest, v zahradách nebo parcích. Tyto houby jsou vizuálně dost specifické. Jejich klobouk totiž tak trochu připomíná včelí plástev. Smrže jsou všechny jedlé, přesto mohou způsobit zdravotní problémy. Nebezpečné jsou starší plodnice napadené hnilobou. Navíc je nutná dostatečná tepelná úprava. Vloni dokonce zemřeli v americké Montaně dva lidé poté, co snědli v restauraci nedovařené smržové houby.

Ačkoli je smrž vzhledově poměrně atypickou houbou, existuje možnost záměny. Splést si ho můžete s ucháčem obecným, což je jedovatá houba, která roste taky na jaře. Klobouk ucháče vypadá podobně, jeho tvar je ale více „mozkovitý“ a nebývá svisle protažený. Navíc je často tmavší. Existuje však ještě jeden důležitý rozlišovací znak. Ucháče nemají na rozdíl od smržů úplně dutou plodnici. Pokud si tedy nebudete jistí, měli byste sebranou houbu nejprve rozříznout.

Růžovka vs. muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka růžovka, které se říká rovněž „masák“, roste od června až do listopadu. Ač se jedná o muchomůrku, jde o lahodnou jedlou houbu, jež může růst i v obdobích, kdy na jiné s oblibou sbírané houby v lesích narazíte spíš výjimečně. Může vám tedy zachránit „úlovek“. Pro méně zkušené houbaře však existuje riziko záměny s muchomůrkou tygrovanou. Její požití přitom může být nejen velmi nepříjemné, ale dokonce smrtelné. Jedná se totiž o prudce jedovatou houbu.

Jak od sebe obě muchomůrky odlišit? Existuje několik rozlišovacích znaků. Růžovka má, jak název napovídá, narůžovělý třeň (především po poranění) a prstenec disponuje znatelnými rýhami. Noha muchomůrky tygrované je naopak bílá a jejímu prstenci rýhy chybí. Tato jedovatá houba má naopak tzv. „kalich smrti“. O co se jedná? O výraznou pochvu, podle které ji lze taky rozlišit. Růžovka naopak pochvu nemá, takže se soustřeďte i na tento znak.

Muchomůrka zelená vs. „zbytek světa“

Muchomůrka zelená je běžně označována za nejjedovatější houbu Evropy i Severní Ameriky. Úmrtí totiž způsobuje na obou stranách Atlantiku. Nejenže je prudce jedovatá, ale hodně nebezpečná bývá i kvůli specifickému působení jedu. Otrava se totiž mnohdy projeví až v případě (obvykle po 8 až 48 hodinách), kdy už jsou toxické látky vstřebány v organismu. Bývají proto zasažena játra a ledviny, takže i odborná pomoc je v mnoha případech velmi náročná.

Muchomůrku zelenou mohou méně zkušení houbaři zaměnit se žampionem. Jaké jsou rozdíly? Jedovatá houba má opět pochvu („kalich smrti“) a bílé lupeny. Žampion, což je naopak jedlá pochoutka, po vytrhnutí pochvu nemá a jeho lupeny bývají růžové až čokoládové.  Muchomůrka zelená může být zaměnitelná i s bedlou vysokou, která však bývá výrazně rozměrnější, případně s holubinkami. Ty ale nemají kalich a jejich plodnice jsou robustnější.

Upozorňujeme: houby (nejen) v lese byste neměli sbírat do neprodyšných sáčků. Pak se mohou zapařit a rychle zkazit. I jedlé plodnice, jsou-li zkažené, mohou být po zkonzumování nebezpečné.