O tomto pokladu si všichni myslí, že je turecký. Pravda je ale úplně jiná. Patent patří Češkám nad 70 let

Většina lidí by při vyslovení jeho názvu automaticky zamířila myšlenkami do Orientu. Turecko, bazary, koření a samozřejmě legendární turecká káva vařená v džezvě. Jenže realita je poněkud jiná. Tento typ přípravy kávy, který je v Českých končinách tak hluboce zakořeněn, není ve skutečnosti turecký, a už vůbec ne orientální.

Takzvaný „turek“ je naopak výhradně československý fenomén, který se zapsal do kávové historie s nadhledem sobě vlastním. A patent na něj, řečeno obrazně i trochu nostalgicky, drží Češky nad sedmdesát let. Právě ony se totiž staly generací, která tento druh přípravy nejen zpopularizovala, ale také dlouhodobě udržela v běžném domácím provozu.

Turek jak ho známe my je vlastně jednoduchý a rychlý způsob, jak si dopřát kávu doma bez drahých strojů a složitých baristických dovedností. Stačí lžička mleté kávy, hrnek a vroucí voda. Směs se zalije, promíchá a nechá usadit. Není to ovšem to samé, co si pod pojmem „turecká káva“ představují lidé třeba v Istanbulu. Tam se káva připravuje v malé kovové nádobce zvané džezva, kde se káva s vodou pomalu zahřívá, zpravidla s cukrem, a nikdy se nesmí vařit prudce. Káva se pak servíruje do malých šálků i s lístkem mletých zrnek.

My Češi máme vlastního turka

Naše verze je jiná. Hruběji mletá káva, okamžité zalití vroucí vodou (tedy podle fajnšmekrů alespoň nadvakrát), obvykle v hrnku nebo sklenici, bez dlouhého ceremonálu. Vznikl tak nejen jednoduchý nápoj, ale i kulturní prvek. „Dáme turka“ není jenom obyčejné zvolání, je to rituál. Symbol klidu, pauzy, zastavení se s přáteli stejného ražení. Právě proto si turek získal srdce generace, která prožila svá produktivní léta v době, kdy nebyl instantní marketing ani tisíce typů kávovarů na každý styl. Byl tu hrnek, konvice, cukřenka a k tomu většinou taky poctivá domácí buchta.

Zajímavostí je, že i když dnes často slyšíme o tom, jak se mladí přesouvají ke kapslovým nebo alternativním metodám jako V60 či AeroPress, turek nezmizel. Ve spoustě domácností si drží svou pevnou pozici. Je levný, rychlý, silný a nenáročný. A není bez zajímavosti, že se k němu někdy vracejí i mladší, kteří si chtějí užít ten surovější a přímější styl pití kávy. Někdo si dokonce dělá turka do termosky na cesty nebo do práce.

Chce to cvik

Pokud se rozhodnete pro turka, měl byste si dát pozor především na kvalitu kávy. U tohoto způsobu přípravy vyniknou všechny chutě – i ty ne zcela příjemné. Vyplatí se proto zvolit kvalitněji praženou kávu a správnou hrubost mletí, která by neměla být hrubá příliš, ale zase ani jemná jako na espresso. Ačkoliv příprava vypadá jednoduše, je dobré dodržet poměr kávy a vody, po zalití kávu nemíchat příliš prudce a nechat ji dostatečně dlouho odstát, aby sedlina klesla ke dnu.

Zalévejte kávu vodou, která není vroucí, ale má kolem 95 °C. Docílíte toho tak, že varnou konvici necháte po cvaknutí zhruba 3 minuty odstát. Snažte se kávu nenechat příliš dlouho louhovat. Buď ji přeceďte (například přes french press), nebo co nejrychleji vypijte.

Ačkoliv se může zdát, že jde jen o zvyk z minulosti, turek si bezpochyby zaslouží respekt jako součást naší kulturní identity. Nese v sobě příběhy desítek let, vzpomínky na kuchyně, ve kterých se věci řešily nad hrnkem kávy. Je to poklad, který si Češky nad sedmdesát hýčkají a předávají dalším generacím. A když se dnes v moderní kavárně někdo zeptá, jestli nemají turka, není to ostuda, ale pocta tradici.

zdroje: kavomil.cz, coffeespot.cz, denik.cz, YouTube.com