Všichni řeší, co dělat při střetu s medvědem, ale toto slovo vás zachrání, když vás napadne pes 

Představa setkání s medvědem je možná hrozivá, ale v českém lese ho pravděpodobně ani nezahlédneme. Zatímco psů potkáme denně desítky, a přesto většina z nás vůbec neví, jak se agresivnímu jedinci ubránit. 

Každý pes je samozřejmě trochu jiný. Vždy záleží na jeho výcviku i zkušenostech. Žádná rada tak nefunguje stoprocentně, ale pokud vyzkoušíte několik ověřených postupů, je velká šance, že k žádné katastrofě nedojde.

Šance na vyváznutí bez šrámů 

Jednoduchý, ale účinný povel se vám může hodit nejen v situacích, kdy se proti vám zničehonic rozběhne vyděšený či agresivní pes, ale také v případě, že zaútočí na toho vašeho.  

Pokud taková situace nastane, vyzkoušejte nejprve psovi přikázat „nesmíš“! Může vás to zachránit, protože i u cizího psa se dá předpokládat, že základním povelům bude rozumět a toto slovo zafunguje jako stopka. Případně lze vyzkoušet i obdobné výrazy jako „fuj“ nebo „domů“! 

I kdyby pes povelu nerozuměl, je pravděpodobné, že pozitivně zareaguje na úderný tón hlasu a i tak se stáhne. Určitě je to lepší možnost než křik, rozhazování rukama, případně pokus o útěk, který může psa ještě více vyprovokovat. A v případě závodu mu stejně neutečete.

Mnoho lidí má také tendence v takové situaci brát svého mazlíčka do náručí a instinktivně ho tak chránit před útokem druhého psa. Pokud se jedná o většího psa, není to ideální řešení, protože tak mnohdy sami přijdou k úhoně. Takto chycený pes totiž bývá často ještě agresivnější, případně může útočníka na zemi víc dráždit. 

Kdy hrozí nebezpečí? 

Psi nejčastěji napadají rychle se pohybující jedince, jako jsou běžci v parku a cyklisti. Reagují totiž právě na pohyb, který v nich vyvolává jejich lovecké instinkty. Pokud tedy běžíte nebo zrovna jedete na kole a rozběhne se k vám pes, zpomalte. Většinou vás jen očichá a půjde si po svých. 

Psi, kteří se pohybují kolem domů, často vnímají okolí jako své teritorium a snaží se jej chránit. To samé platí i pro ohrožení jejich hračky, jídla nebo štěněte. Na to, co je jejich, se nesahá, jinak může přijít reakce. 

Problém pes signalizuje upřeným pohledem, naježenou srstí, hlasitým vrčením, případně i vyceněnými zuby a couváním sloužícím jako příprava na útok. Ocas i uši má v pozoru a tělo napjaté jako strunu. Málokterý pes zaútočí bez upozornění. V případě, že si všimnete těchto varovných signálů, je načase zmizet nebo se připravit zareagovat.

Když povel nestačí, je načase se bránit

Pokud se pes po rázném vyřknutí povelu „nesmíš“ nedá na ústup, doporučuje se zachovat klid. Neotáčejte se k psovi zády, ani se mu nedívejte přímo do očí. Jestliže na sobě máte batoh, tašku nebo nějakou bundu, zkuste toho využít a použít věc jako štít.  

Lidé si často myslí, že zvířata vycítí strach. To ale není pravý důvod, proč se v momentě útoků doporučuje nepanikařit. Pes totiž ví, že když člověk začne zmatkovat, tak má nad ním navrch. Když zkusíte zůstat v klidu, pes si všimne, že vás nevyděsil, a může se stáhnout sám, protože z vás začne mít větší respekt. 

Když dojde na nejhorší a pes už se zakousne do kůže, nesnažte se mu vyškubnout ani netahejte. To je sice instinktivní chování, ale může to zranění ještě zhoršit. Bránit se můžete čímkoliv, co máte zrovna po ruce, například klackem. Cílem je ale psa zpacifikovat, ne mu ublížit. Snažte se chránit si nejcitlivější místa s tepnami, jako je krk zápěstí a stehna.

Dva bojující psy se od sebe nesnažte odtrhnout holýma rukama. Mnohem lepší je místo toho využít vodu, například z hadice nebo lahve, nebo pepřový sprej, který v případě útoku od psa máte právo využít stejně tak jako teleskopický obušek.  

Nejlepší je vyhnout se nebezpečí

Agresivní chování přitom vůbec nemusí přijít jen ze strany bojových plemen. Někdy rázem zaútočí malý uštěkaný pes a jindy zas nečekaně velké plemeno. Pravděpodobnost rizikového chování psů roste v situacích, kdy je pes ve stresu, bez dozoru páníčka, nebo při chybějícím výcviku. Nikdy nevíte, jaký pes se před vámi ocitl. Obezřetnost je tedy namístě.

Nedoporučuje se hladit cizího psa bez povolení majitele, který ho dobře zná a ví, jak zareaguje. Zároveň nese za psa zodpovědnost a měl by se tak vždy vyskytovat v jeho blízkosti, aby případně pomohl usměrnit jeho chování.  

Pokud narazíte na toulavého psa, nepokoušejte se ho sami chytit, raději zavolejte odchytovou službu. A když už dojde na nejhorší, právě slovíčko „nesmíš“ může být záchranou, která udělá rozdíl mezi stresovým zážitkem a reálným zraněním.