Pravidla pravopisu, která jsme se učili, už neplatí. Píšeme to všechno špatně?

Český pravopis je pro mnoho lidí velmi komplikovanou disciplínou. Už na základní škole jsme se často potýkali s problémy, jestli jsme správně napsali diktát, jestli je tohle slovo dobře napsané nebo proč má naše mateřština tolik výjimek. Čeština je všeobecně obtížná i pro rodilé mluvčí, pro cizince je pak její perfektní zvládnutí velmi často nedosažitelnou metou.

Jako vše ostatní, i český pravopis podléhá pokroku a vývoji. To co platilo kdysi, nemusí být správné dnes. Čeština je živým jazykem, který neustále podléhá vlivům mluvčích a také pronikání prvků z ostatních jazyků. To vše češtinu formuje, utváří a proměňuje. Pojďme se společně podívat na to, co jsme se kdysi učili my, nebo naši rodiče a dnes už to neplatí. Možná budete překvapeni tím, jak rychle se náš jazyk proměňuje.

Český pravopis má dlouhou a bohatou historii

Pravopis naší mateřštiny už ušel dlouhou a klikatou cestu. Psaná podoba se na rozdíl od té mluvené neproměňuje s takovou dynamikou, ale i ona doznává v průběhu let poměrně významných změn. To, co se ve školách učilo před padesáti lety už dnes nemusí být pravda. Naposledy byla pravopisná pravidla češtiny výrazně upravena v roce 1993, ale mnozí jazykovědci se domnívají, že je už nejvyšší čas na změnu a kodifikace některých jazykových jevů.

Změny předložek u 2. pádu

Velmi významnou a na první pohled do očí bijící změnou je rozhodně úprava pravidel psaní předložek u 2. pádu. Zatímco dříve, konkrétně do roku 1974, kdy se upravovala pravidla českého pravopisu, byly s druhým pádem spojeny hned dvě předložky, a to konkrétně s a z. Striktně se rozlišovalo, co pád vyjadřuje, jestli jde o vyjádření směru z povrchu pryč a dolů, užívalo se s. V případě vyjádření stavu zevnitř ven se užívala předložka z.

Od té doby je to jinak, v současnosti je za spisovnou variantu považováno pouze spojení 2. pádu s předložkou z. Dříve byste tedy do dopisu kamarádovi napsali, že jste spadli s kola, ale dnes by se vám za takovou formulaci na messengeru asi vysmál. Stejně tak princové. Zatímco do roku 1974 v pohádkách slézali s koně, dnes už jedině z koně. A takových příkladů bychom našli nespočet. No řekněte, netahají vás trochu za uši, když si je řeknete nahlas?

V roce 1993 vešla v platnost nová pravidla českého pravopisu a s nimi přišla i změna v mnohých do té doby zažitých zvyklostech. Ještě před rokem 1993 se dnešní Vánoce, stejně jako Velikonoce psaly s malým počátečním písmenem. Dnes byste s tímto pravopisem možná vzbudili dojem, že svoji mateřštinu neovládáte. A takových podobných pravopisných jevů se změnila spousta a stejně jako kdysi, i dnes lidé v pravopise často chybují.

Češtinářské perličky, které dokážou potrápit

Mnoho z nás se v každodenním písemném projevu jistě setkává s jazykovými jevy, s nimiž si občas neví rady. Lidé často chybují ve variantách, o nichž si myslí, že je píšou dobře. Mezi nejčastější chyby se řadí psaní výrazu zdali. Velmi často je k vidění varianta se s spojovníkem, tedy zda-li. Ta je ale za každých okolností chybná. Lidé se totiž mylně domnívají, že jde o standardní slovesnou vazbu jako např. chcete-li. Chyba lávky. Zdali není sloveso, ale částice, případně spojka, takže slovesnou vazbu nelze použít.

Kapitolou, v níž pisatelé chybují opravdu ve velké míře, jsou velká písmena. Pravopisná pravidla jejich užití jsou natolik komplikovaná, že dělají problém většině lidí. Složitost a nelogičnost jsou hlavními důvody toho, že jazykovědci pracují na jednodušších a srozumitelnějších doporučeních, a nás tak možná brzy čekají další velké pravopisné změny.

Nikdo z nás nemá v hlavě encyklopedický slovník češtiny, a není žádná ostuda, když si občas nejsme jisti tím, co napíšeme. V posledních letech si uživatelé velmi oblíbili možnost rychlé kontroly pravopisu a výkladový online slovník, který poskytuje Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český.