V Česku se objevily první varovné signály: Dlouho jsme si toho nevšímali. Teď už to nejde ignorovat

Můžeme se dočíst, že kohoutková voda v Česku je opravdu kvalitní. To je sice pravda, ale zároveň se v ní začínají čím dál více vyskytovat látky, jejichž přítomnost neznepokojuje jen vědce. Mohou mít totiž negativní dopad na zdraví. A co hůř, často je běžné testování nezachytí.

Stále více mladých lidí odmítá kupovat balenou vodu, která představuje výraznou ekologickou zátěž. Člověk ostatně každoročně vyprodukuje více než 300 milionů tun plastů. Voda z kohoutku je nejen ekologičtější, ale také mnohonásobně levnější. Každý Čech přitom spotřebuje denně průměrně 87 litrů této vody. Část i na pití. Kohoutková voda je u nás obecně považována za kvalitní, přesto se v ní mohou nacházet látky, které náš organismus rozhodně neocení.

Chlor, kovy i bakterie

Kohoutková voda v ČR je skutečně kvalitní, byť si nyní možná budou někteří čtenáři ťukat na čelo. Faktem je, že má voda obecně dobrou kvalitu při výstupu z vodáren. Přesto mnohým Čechům nechutná. Za to ale mohou především rozvody. Zastaralé potrubí vodě na kvalitě a chuti rozhodně nepřidá. Mohou se do ní dostat těžké kovy a organické látky, stejně jako bakterie. Někde je navíc z vody cítit chlor, který ji dezinfikuje a brání právě množení bakterií. Jak jeho nepříliš dobrou chuť odstranit? Nechte vodu cca 15 minut odstát, případně do ní přidejte led či citrón.

Nebezpečí jménem mikroplasty

Problematická voda nemusí být nutně zapáchající nebo zabarvená. Celosvětovým problémem jsou tzv. mikroplasty, které už je dnes možné označit za skutečně všudypřítomné. Někteří vědci koneckonců současnou dobu označují jako tzv. antropocén neboli věk člověka. Budoucí geologové po nás mj. najdou vrstvu zeminy, ve které se budou nacházet předtím nepřítomné substance jako právě mikroplasty. Tyto látky, jež vznikají rozkladem větších plastů, navíc plošně zamořují i vodu.

Mikroplasty se mohou nacházet taky v potravinách. Představují ale riziko pro zdraví? To se stále zkoumá, nicméně vědce jejich hromadění v organismu nenechává dvakrát klidnými. Aktuální studie z americké University of New Mexico například ukazuje, že se mikroplasty hromadí v mozku. Podle Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR dokážou čistírny vod odstranit až 88 % mikroplastů z pitné kohoutkové vody. Zbytek ale zůstává.

„Mikroplasty byly přítomny ve všech analyzovaných vzorcích, a to v koncentracích od několika desítek po několik málo tisíc na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené (pitné) vody. Úbytek MP mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70–88 %,“ napsal k vlastnímu výzkumu web Ústavu pro hydrodynamiku.

Chemické látky jako další problém

V kohoutkové vodě se mohou nacházet i perfluorované a polyfluorované alkylové látky. Zjednodušeně PFAS. Minimálně to ukazují studie zpoza Atlantiku. Tyto látky se nacházejí v teflonu, outdoorovém oblečení či papírových obalech na potraviny. PFAS se stejně jako mikroplasty hromadí v lidských tělech a v přírodě. Evropská agentura pro životní prostředí přitom upozorňuje, že „mohou vést ke zdravotním problémům, například poškození jater, onemocnění štítné žlázy, obezitě, neplodnosti a rakovině“.

Existuje účinné a udržitelné řešení?

Kupovat balenou vodu kvůli strachu z mikroplastů je nekonečný začarovaný kruh. Zvolte tedy jiný postup. Chcete-li vědět, jak kvalitní vodu doma pijete, můžete si nechat udělat její akreditovaný rozbor. Pokud s jeho výsledky nebudete spokojeni, řešením se stále nemusí stát voda balená, která má dle některých vědců 3500× vyšší dopad na životní prostředí. Optimální je využít nějaký systém filtrace, který bývá mnohem udržitelnější. Filtrace může být umístěna pod dřezem, na lince nebo v lednici, ale existují i filtrační konvice. Tímto způsobem se lze velmi účinně zbavit chloru, mikroplastů i chemických látek.