V Asii se vysmáli české klasice: Totální propadák se slabou chutí. Češi ji brání zuby nehty

Japonští kuchaři dostali za úkol ochutnat jednu z českých tradičních polévek, aniž by znali její název. Po prvních soustech se podivili nad mdlou chutí a nevýraznou strukturou. Jeden z nich ji přirovnal k nijakému odvaru bez hloubky a charakteru.

V rámci kulturní ochutnávky a gastronomické výměny proběhl test, při kterém japonští kuchaři degustovali nepojmenovaný český pokrm. Záměrně jim nebylo řečeno, o jaký pokrm se jedná, aby nedocházelo k předsudkům nebo ovlivnění výsledku hodnocení. Cílem bylo zjistit, jaké dojmy v nich jídlo vyvolá pouze na základě vzhledu, vůně a chuti. Výsledek vyvolal nejen smích, ale i otevřenou kritiku a kulturní kontrast, který následně rozpoutal diskusi o rozdílech mezi evropskou a asijskou kuchyní.

Nevýrazná a bez chuti

Bez znalosti původu pokrmu hodnotili japonští kuchaři servírovanou polévku jako nevýraznou, plochou a zcela postrádající hloubku. Jeden z kuchařů uvedl, že by ji v běžné restauraci poslal zpět. Druhý připodobnil chuť k vodě po uvaření těstovin. Všichni se shodli, že takto jednoduchý a slabý výsledek by v jejich kulinářských podmínkách neobstál. Přesto si ponechali otevřený přístup k poznání, o jaké jídlo se vlastně jednalo.

„Tento český vývar byl pro mě velkým zklamáním. Chuť je mdlá, postrádá hloubku a výraznost, kterou bych očekával od kvalitní polévky. Je to jako ochutnat něco, co nemá žádnou charakteristickou esenci. V naší kuchyni by takový pokrm neměl šanci uspět, je zkrátka příliš jednoduchý a nezahřeje, tak jak naše tradiční verze, která je bohatší a plná chuti.“

Až poté, co jim bylo prozrazeno, že právě ochutnali český hovězí vývar, zareagovali překvapeně, ale nikoliv urážlivě. Klasický český vývar je považován za základní kámen domácí kuchyně, objevuje se běžně jako první chod v restauracích i při rodinných obědech. Japonci však poukázali na to, že ve srovnání s vývarem připravovaným ve východní Asii, především s vietnamským Pho Bo, působí česká varianta chuťově velmi omezeně.

Polévka, která se vaří až 12 hodin

Pho Bo je údajně jedním z vrcholů asijské polévkové kuchyně. Připravuje se z hovězích kostí a masa, které se vaří několik hodin, někdy 10 až 12, aby se z kostí uvolnila želatina a vytvořila se výrazná, plná chuť. Do vývaru se přidávají aromatická koření: badyán, skořice, kardamom, hřebíček a často i rybí omáčka. Finální servírování obsahuje plátky masa, rýžové nudle, čerstvé bylinky jako koriandr a bazalka, limetu, chilli papričky a nakládanou cibuli. Kombinace čerstvosti, ostrosti a hloubky dělá z Pho Bo komplexní chuťový zážitek.

Zatímco český vývar je zpravidla tvořen pouze hovězím masem, kořenovou zeleninou, solí, případně pepřem, a podává se s nudlemi či játrovými knedlíčky, Pho Bo je díky použití množství koření a přísad podstatně pestřejší a aromatičtější. Japonci poznamenali, že v jejich gastronomické kultuře je chuť základního vývaru posvátnou záležitostí a jednoduchost musí být výsledkem dokonalého zpracování, nikoliv absence surovin.

Za svým vývarem si stojíme!

Na české straně lze oponovat tím, že vývar se u nás připravuje právě s důrazem na čistotu a jemnost. Účelem není překombinovat chuť, ale nechat vyniknout samotnou esenci masa a zeleniny. V české gastronomii se jedná o konzervativní, ale funkční základ, který má často i zdravotní účel: podávání při nachlazení nebo jako podpůrná výživa. V tomto ohledu plní český vývar zcela jinou roli než jeho asijské protějšky.

Navzdory kritice japonští kuchaři ocenili, že polévka byla čirá, nepřesolená a dobře uvařená, i když podle jejich měřítek příliš jednoduchá. V závěru konstatovali, že nejde o špatné jídlo, ale o zcela odlišný kulinářský přístup. Reakce českého publika na video byla smíšená, od pobavení po obranné postoje. Mnozí komentující však uznali, že pohled z jiné kultury může být cenný, pokud se nezvrhne v zesměšňování, ale vede k výměně zkušeností a inspiraci.

„Velmi ráda sleduji, jak naše klasiky vnímají cizinci, vždy se u toho dobře pobavím,“ komentuje na Facebooku u diskuze paní Libuše.

Zdroje: facebook.com, cookido.it, recepty.eu