Upozornění: České zahrady zaplavují tihle extrémně jedovatí pavouci. Stahují se i do domů. Takhle je poznáte

V posledních letech se u nás čím dál víc zabydluje nezvaný host, který na první pohled vypadá skoro jako obyčejný pavouk. Že je jedovatý ale může napovídat jeden výrazný znak.  

Jeho kousnutí přitom může způsobit zdravotní komplikace závislé na tom, kolik jedu se dostalo pod kůži. Narazit na něj není zas tak neobvyklé jako dřív. Potkat se s ním totiž můžete klidně při práci na zahradě, nebo na pozemku kolem domu a dokonce i uvnitř. Důležité je vědět, s kým máte tu čest.  

Osminohé nebezpečí na pozemku 

Strach z pavouků je rozšířený, ale často není příliš opodstatněný, hlavně v našich končinách, kde běžně nenarážíme na nebezpečné jedince. Většina z našich 863 druhů pavouků je sice jedovatá, ale ti menší nemají schopnosti člověku ublížit. 

To ale neplatí o zápřednici jedovaté, latinským názvem Cheiracanthium punctorium. Jak už je zřejmé z jejího názvu, jedná se o druh, který umí člověku zavařit, zvlášť když jde o malé dítě nebo alergika. Díky větším rozměrům má schopnost prokousnout svými kusadly lidskou kůži, a to třeba i přes rukavici.  

Po kousnutí zápřednice jedovaté se okamžitě dostaví silná bolest, mnohem výraznější než při bodnutí včelou nebo vosou. Kvůli jedu se pak mohou dostavit také horečky, různě velké otoky kolem místa vpichu, pocení nebo dokonce dočasné lokální ochrnutí. Většinou všechny příznaky ale svévolně odezní do 24 hodin.   

Podle zkušeností těch, kteří kousnutí od zápřednice zažili, bývá ale místo po vpichu jedu zarudlé ještě o několik hodin déle a může také svědit. Případné zranění se doporučuje omýt vodou i mýdlem, a pak použít dezinfekci. Pro zmírnění otoku a podráždění se vyplatí také postižené místo ledovat. Horší reakce může nastat u citlivějších jedinců, například alergiků, kteří by v případě komplikací měli vyhledat lékaře.

Jak pavouka rozeznat? 

Mezi v Česku se vyskytujícími druhy patří zápřednice jedovatá k těm výraznějším a nejvíce nebezpečným pavoukům. Samci bývají menší, méně mohutní než samice a mívají žlutě zabarvený zadeček. Měří jen kolem 7,5 až 12 mm. Jejich kousnutí je pak i méně nebezpečné než od samic. Ty dorůstají velikosti 1 až 1,5 cm a mívají v zásobě nejen mnohem více jedu, ale oproti samcům mají také prodloužená kusadla. 

Nejvýraznějším znakem, podle kterého tyto pavouky ale bezpečně poznáte bez ohledu na pohlaví, je jejich výstražně zabarvená hlavohruď do oranžové až červené barvy. Ta navíc vytváří snadno rozpoznatelný kontrast s černě zabarvenými konci kusadel.  

Problém číhá v kokonu 

Zápřednice jedovatá sama od sebe na člověka pravděpodobně nezaútočí. Problém nastává ve chvíli, kdy sáhnete na její kokon s vajíčky, který si chrání ze všeho nejvíc. Právě podle těchto zámotků si můžete její přítomnosti také nejčastěji všimnout. Mají nápadný kulatý tvar s bílým zbarvením a svým vzhledem připomínají hedvábný vak, který může být skrytý někde ve vysokých travách, kde se běžně vyskytují, ale i ve štěrbinách domu, což je stále častější. 

Ačkoliv právě zámotky často vzbuzují u lidí zvědavost, rozhodně se nedoporučuje pokusit se je roztrhnout nebo jinak narušit. Samice totiž na nic nečeká a své potomstvo ve vývinu útokem brání. Největší šance na ně narazit bývá v červenci a srpnu, kdy se samice zdržuje přímo ve svém kokonu, kde hlídá další generaci. Můžete je ale potkat klidně až do podzimu.  

Sice jich bývá hlášeno nejvíce na jižní Moravě, ale vyskytují se dnes pravděpodobně díky stále se zvyšujícím teplotám po celé republice, ze zkušeností diskutujících na internetu se zápřednice objevila například i v pražském bytě. Pokud tedy v teplých letních měsících narazíte na něco, co vypadá jako pavoučí zámotek, raději se toho nedotýkejte.