Turista ochutnal jedno z nejtradičnějších českých jídel. Za takové trauma by se doma soudil o odškodné

Pod pojmem „gastronomický šok“ si nejspíš většina z nás představuje něco mezi syrovou medúzou v Japonsku a fermentovaným žralokem na Islandu. Ale skutečný kulinářský adrenalin se může skrývat i v srdci Evropy, přesněji řečeno v české zabijačkové kuchyni. Obětí údajného gastropekla se v našem případě stal turista, řekněme třeba Oliver z Anglie, který se v dobré víře rozhodl ochutnat „něco tradičního, co jedí jen místní“.

A tak mu na stole přistál talíř prejtu, miska prdelačky a jako třešnička na dortu také smažený vepřový mozeček. Zážitek, na který do smrti jistojistě nezapomene.

Původně si myslel, že se pod pojmem „tradiční česká kuchyně“ skrývá něco ve stylu svíčkové s knedlíkem nebo vepřo knedlo zelo. Jenže osud, nebo spíš číšník s náladou na trochu kulturního trollingu, rozhodl jinak. „Zkuste tohle, pane. To jíte jednou za život,“ zaznělo. A jak se ukázalo, nelhal.

První přistála na stole černá polévka zvaná prdelačka. S hustou strukturou, výraznou vůní česneku, majoránky a… čerstvé prasečí krve. Po jediné lžíci se změnil výraz v jeho tváři z nadšení na hluboké znepokojení. Druhá už nepadla. Čistě z bezpečnostních důvodů. „Takhle chutná apokalypsa,“ prohlásil později na TripAdvisoru, kde českému venkovskému podniku udělil jednu hvězdu „za odvahu“.

Ale to nebyl konec. Před Oliverem se objevila hnědavá směs připomínající něco mezi pečenou nádivkou a šedivým štrúdlem. Zabijačkový prejt, v českých luzích a hájích lahůdka, která se tradičně podává s bramborem a kyselou okurkou. Z pohledu gurmeta však obsahuje všechno, co z prasete zbyde poté, co se odeberou „lepší“ části. Oliver si statečně nabral kousek vidličkou, ale výraz v jeho tváři znovu připomínal někoho, kdo právě rozpoznal chuť slinivky břišní.

„Tohle by v Británii stálo minimálně trestní oznámení,“ mumlal při marném zapíjení zážitku poctivým českým pivem.

A když si myslel, že to nejhorší má za sebou, přinesli smažený vepřový mozek. V trojobalu, jak to máme rádi. V tu chvíli už byl zlomen. Ne fyzicky – žaludek se ještě držel, ale psychicky. Ten moment, kdy zjistíte, že to, co jíte, vás kdysi mohlo filozoficky předběhnout…

Ochutnej tradici, říkali

Ano, pro nezasvěcené to zní jako scénář kulinářského hororu. Ale z českého pohledu jde o gurmánskou klasiku. Zabijačkové speciality nejsou jen o jídle. Jsou o tradici, o komunitě, o chladných únorových ránech, kdy se vesnice sejde u jednoho prasete a společně prožije den plný práce, smíchu, výpečků a pálenky. Každý, kdo zažil pravou zabijačku, ví, že je to rituál. A že k němu patří nejen polévka z krve, ale i čerstvé jitrnice, jelita, ovar a ano, i ten mozek. Všechno se zužitkuje, nic nepřijde nazmar. V dobách, kdy se neplýtvalo, to bylo nejen nutností, ale i hrdostí.

Ale abychom nekřivdili cizincům, zrovna prdelačka je kulinářskou specialitou, která rozděluje i český národ na dvě skupiny. Zatímco někdo si v této zabíjačkové pochoutce doslova libuje, jiný by ji nikdy ani neochutnal, protože je mu značně nesympatická už od pohledu. Jak jsme si ověřili v diskuzích na internetových fórech, tuhle polévku zkrátka buď milujete, nebo zgruntu nenávidíte. Nic mezi tím neexistuje.

Ostatně velice autentické a poměrně humorné reakce cizinců na nabídku ochutnat vepřový mozeček jsme zaregistrovali také ve streamu Jak nás vidí svět, kde odvážní cizinci poprvé ochutnávají naše tradiční české pokrmy.

Z dnešního pohledu to možná vypadá jako extrémní forma udržitelnosti. Jíme všechno, nic nevyhazujeme. Ale zároveň jde o chuť; sytou, výraznou, někdy lehce brutální, ale autentickou. To nejsou žádné bezpohlavní nuggety s příchutí kuřete. To je život, jaký byl.

A tak, i když si Oliver odvezl z Česka menší žaludeční i psychické trauma a dočasnou nedůvěru ke zdejším jídelním lístkům, přece jen prozřel. Tohle prostě není fastfood. Tohle je kultura! A i když mu srdce i žaludek radí, aby už nikdy neobjednal nic „tradičního“, v paměti mu ten prejt zůstane navždy. Jako připomínka, že některé chutě prostě přicházejí s příběhem.

Česká kuchyně je pestrá, chutná a hrdě se hlásí ke svým kořenům – někdy doslova. A pokud vás někdy napadne nabídnout cizinci mozeček nebo prdelačku dřív než poctivou moravskou pálenku, buďte shovívaví. Ne každý přespolní má žaludek na to, abyste s ním rozebrali všechny použité ingredience předem.

A jak jste na tom vy? Které české jídlo byste (už) nikdy nepozřeli?

 

zdroj: autorka, YouTube.com, reddit.com, stream.cz