Noční můra z dětství: Tuhle větu jsme slýchali pořád a dodnes se nám o ní zdá. Snad ji neříkáte taky

Některé věty, které jsme slýchali v dětství, utkvěly mnohým z nás v paměti tak, že na ně někdy vzpomínáme až s odporem. Někteří rodiče se jimi stále ohánějí, jiní je razantně odmítají. Kde tedy leží hranice mezi starostlivostí a nepřiměřeným nátlakem?

Neodejdeš od stolu, dokud nedojíš. Když to nedojíš, nic dalšího nedostaneš. Co by za to daly děti v Africe? Také jste v dětství pravidelně slýchali podobné věty? Nucení dětí do jídla stále vyvolává rozporuplné reakce. Jedni se obávají, že se dítko bez důrazných metod vůbec nenaučí jíst zeleninu, druzí si zakládají na respektujícím přístupu a nechávají vše na přirozené volbě potomka. Faktem je, že starý model „všechno musíš dojíst“ někdy může zanechat na dětech následky a časem si vybudují skutečný odpor k některým potravinám. Moderní rodičovství se proto spíše řídí způsoby, jak dítěti předat zdravé stravovací návyky bez zbytečného nátlaku.

Noční můra z dětství

Když jsme byli malé děti, velmi často se stávalo, že jsme museli sedět u stolu tak dlouho, dokud jsme nesnědli celou porci. Řada z nás si i po letech vybaví nepříjemné pocity, které tlak doprovázely, a některá jídla dodnes odmítáme jen proto, že jsme do nich byli nuceni. Pokud je totiž malý nejedlík tlačen do každého sousta, postupně ztrácí cit, aby vnímal vlastní signály hladu a sytosti. Ve starším věku se to může projevit přejídáním nebo naopak silným odporem k určitému druhu potravin. Navíc hrozí riziko vzniku poruch příjmu potravy, pokud dítě konzumuje jídlo ze stresu místo s radostí.

Nepochybně, většina rodičů se k přikazování často uchyluje v dobré víře: Chtějí, aby dítě mělo správnou výživu a netrpělo nedostatkem živin ke zdravému růstu. Malí strávníci ale obvykle poznají, kolik jídla skutečně potřebují, a usnadní jim to možnost výběru. Pokud před ně pravidelně naservírujete pestrou paletu surovin a budete je motivovat k ochutnávání, postupně se propracují i k potravinám, které je na první pohled nelákají. A když navíc uvidí, jak si na nich pochutnáváte vy, posílíte jejich zvědavost, a změna možná nastane dříve, než byste čekali.

Jak postupovat u nejedlíků a vybíravých dětí

Když dítě najednou odmítá většinu jídel, může rodičům připadat, že jediné řešení je přísný režim typu „nedojíš, nic dalšího nedostaneš“. Jenže takový postup bývá kontraproduktivní.

„Mnoho rodičů si neuvědomuje, že děti rostou ve skocích, nikoli plynule. Pokud tedy dítě, které bylo dosud velkým jedlíkem, najednou přestane dojídat, nemusí to být důvodem k panice. Zřejmě se právě nachází ve fázi, kdy roste pomaleji, a tak je i jeho potřeba jíst o něco menší. Období rychlejšího růstu bude zákonitě následovat a chuť k jídlu se opět dostaví,“ uvádí praktický dětský lékař MUDr. Pavel Neugebauer.

Úplným nejedlíkům zkuste nabízet jídlo pravidelně, ale netlačit na každé sousto. Raději volte menší porce k ochutnání, aby je talíř neodrazoval už pohledem. Samozřejmě není špatné jemně povzbudit, aby dítě aspoň ochutnalo. Když totiž dítě najde odvahu ochutnat třeba i malý kousek, postupně si navykne na rozmanitost chutí a po čase je přirozeně přijme. Pokud nic nezabírá, dá se zkusit obměna tvaru či konzistence. Některé děti upřednostní křupavou syrovou zeleninu před vařenou, jiné uvítají zeleninu rozmixovanou v polévce, omáčce nebo jako pyré.

Přivykání novým chutím

Strach z nového či neznámého je nazýván neofobií. U dětí je takový strach přirozený, funguje jako obranný mechanismus. A platí to i o jídle. Malé dítě se teprve učí poznávat, co je bezpečné a co ne, proto mu může trvat déle, než si zvykne na určitou potravinu. Obvykle se doporučuje nabízet nové jídlo opakovaně, klidně i desetkrát s rozestupy, než ho dítě přijme. Rozhodně není dobré od nového pokrmu hned ustupovat, jakmile ho potomek poprvé odmítne.

Podstatné je, aby se dítě setkávalo s pozitivním příkladem. Vidět sourozence nebo rodiče, jak si na stejném jídle pochutnávají, je mnohem větší motivace než stokrát slyšet „Musíš to sníst!“ Když dítě vidí, že ostatní jedí jídlo s radostí, nakonec přijde samo, že chce taky ochutnat. Velmi dobrý vliv má i společné vaření, kdy děti pomohou krájet, vařit nebo opékat. Můžete dát dítěti během vaření dát ochutnat se slovy: „Co myslíš, je to už dost slané nebo sladké? Chutná ti to takto?“. Pak už nebudete daleko od toho, aby dítě ochutnalo to, co samo uvařilo.

Mohou učitelky nutit děti k jídlu?

Také v českém předškolním vzdělávání dnes platí pravidlo, že děti by neměly být do jídla nuceny. Mateřské školy mají povinnost nabízet pestrou a vyváženou stravu, ale samy děti rozhodují, kolik z talíře snědí. Učitelky většinou povzbuzují aspoň k ochutnání, nicméně současné předpisy jasně zdůrazňují respekt k dětským potřebám.

„Dnes dostaneš pouze malou porci na malinkém talířku a ochutnáš, zda ti to bude chutnat. Zkoušíme to opakovaně, ale dítě nenutíme. Pokud dítě sní i sebemenší sousto či porci, vždy pochválíme, a při příchodu rodiče pochválíme dítě i rodiči. Dítě musí mít čas si na pokrm zvyknout. Pochvala a rozumné vysvětlení, proč je dobré a důležité pro organismus pokrm jíst, jsou velice důležité,“ popisuje přístup Mgr. Marie Marxtová z MŠ na Praze 2.

Pokud by v některých zařízeních stále platil „příkaz dojídat až do posledního sousta“, rodiče mají možnost si situaci ověřit a případně se obrátit na vedení školky. V nejzávažnějších situacích, kdy je ohrožen psychický či fyzický komfort dítěte, lze situaci konzultovat i s institucemi sociálně-právní ochrany dětí.

V praxi navíc mateřské školy sestavují jídelníček podle takzvaného spotřebního koše, který stanovuje množství jednotlivých surovin (zeleniny, masa, mléčných výrobků, luštěnin atd.) na určité období. To zajišťuje dětem rozmanité pokrmy i plynulé střídání chutí. Když se dítko s nějakým jídlem nesžije, typicky dostane šanci sníst aspoň část přílohy, k tomu má dostatek tekutin a možnost vyzkoušet pokrm po čase při dalším obědě.

Zdroje: vyzivaspol.cz, zena-in.cz, hlidacky.cz, vyzivadeti.cz