Toto místo bylo tak děsivé, že ho před 57 lety zakázali. Důvod nahání husí kůži. Znáte ho?

Turistické cíle nemusejí být nutně jen krásné a malebné. I když je samozřejmě skvělé, pokud dovolenou trávíte někde, kde se vám líbí a má to tu správnou odpočinkovou atmosféru. Svět však není jen pozitivní a je na něm spousta míst, která mají k příjemným zákoutím opravdu daleko. Jde o prostory, které jsou tak děsivé, že si málokdo troufne na jejich návštěvu. Existují však lidé, které přesně taková tajemství magicky přitahují a nevynechají jedinou příležitost zažít strašidelné dobrodružství.

Takové místo máme i v Evropě, znáte ho? Svého času bylo tak děsivé, že ho před 57 lety uzavřeli a od té doby je vstup na něj mimo hranice zákona. Jde o ostrůvek na jihu Evropy, který má tak pohnutou historii, až to člověku nahání husí kůži. Asi nenajdete moc dalších míst, kde by se skrývalo tolik smutku, šílenství a beznaděje, než je tomu tady. Přímo na vás dýchne utrpení mnoha lidí, pro něž šlo o poslední zastávku v jejich životě.

Ostrůvek Poveglia je temným místem na mapě Itálie

Na první pohled si spousta lidí řekne, že jde o ostrůvek jako každý jiný, a že jich ve Středozemním moři je. Ale tenhle konkrétní má k normálnosti daleko. Jako by ho místní pouze využili k tomu, aby pohltil utrpení a neštěstí nebožáků, kteří na něj byli přivezeni. Pro neznalé na něm není nic zvláštního. Má rozlohu přibližně 7 hektarů a najdete ho v Benátském zálivu. Je na něm několik menších i rozsáhlejších staveb. Člověk by si až řekl, jaké kouzelné místo k návštěvě, ovšem na jeho půdu se zdráhají vstoupit i ti nejotrlejší lovci záhad.

Jeho pohnutá historie se začala psát v roce 1776, kdy se stal poslední zastávkou na věčnost pro všechny osoby postižené morem a dalšími nemocemi, jejichž nakažlivost naháněla zdravým jedincům hrůzu. Postupem času tu umřely stovky až tisíce lidí, které kromě nevyléčitelných fyzických obtíží sužovaly i psychické stavy beznaděje a naprosté odevzdanosti, někdy se přetavující v naprosté šílenství. A nebylo odtud úniku. Z ostrova se nikdo živý zpátky nevrátil. Kvůli nedostatku prostoru tu byly mrtvoly spalované na hromadách a všudypřítomný dým a nesnesitelný zápach se z ostrova linul široko daleko. A místo toho, aby vyspělé 20. století přineslo změnu, v Poveglii mělo být ještě hůř.

20. století změnu v pověsti ostrova ještě zhoršilo

Od roku 1922 tu sídlila psychiatrická léčebna s příšernou pověstí. Po celém okolí ostrova se nesly zvěsti o tom, že psychicky nemocní lidé doslova šílí z přítomnosti duchů zemřelých. Nemocných tu za staletí umřely celé zástupy. A pokud se pacienti nezbláznili z toho, k šílenství je prý přiváděl místní lékař vyžívající se v jejich trýznění a vystavování krutým lékařským pokusům v podobě používání vrtaček a dalších nástrojů způsobujících bolest. Nakonec však zřejmě i on podlehl děsivé atmosféře ostrova a svůj život ukončil skokem z místního kostela. Ale nepomohl mu nakonec někdo? To už se nikdy nedozvíme. Co je však jisté, je, že tu v hromadných hrobech po celém ostrově spočívají ostatky spousty nebožtíků a jejich popel prý tvoří až polovinu místní půdy.

Ostrov je uzavřený od roku 1968

Celou neúnosnou situaci vyřešily italské úřady a v roce 1968 ostrov vysídlily a uzavřely. Od té doby probíhají pokusy o zlepšení jeho pověsti a před několika lety byl dokonce ostrov na prodej. Ovšem zájemce o koupi se nenašel. A není divu. Poveglia je místo jen pro otrlé a naděje na obnovu je možná ztracená navždy, což je neskutečná škoda. Místo má totiž jinak skvělou strategickou polohu jen na dohled od Benátek a nebýt toho, co se na něm událo, mohlo být vyhlášenou turistickou atrakcí. V současné době se sem turisté legálně nedostanou. Pokud někdo stojí o návštěvu, musí projít složitým schvalovacím procesem žádosti o povolení, a to s nejistým výsledkem.

I když je Poveglia nepřístupná, pokud navštívíte Benátky, budete ji mít na dohled. Zkuste se alespoň přiblížit a nasát atmosféru místa, které nese nesmazatelné stopy pohnutých lidských osudů. A představte si, jak strašné muselo pro lidi být, když se dostali na ostrov a věděli, že z něj není úniku.

zdroje: koktejl.cz, stoplusjednicka.cz, denik.cz, irozhlas.cz