Toto je nejsložitější české slovo. Dokážete ho vyslovit 3× po sobě bez škobrtnutí? Jste génius

Český jazyk je krásný a zvučný, ale v mnoha směrech dokáže být i velice náročný. Některá slova jsou pořádně dlouhá i složitá. Ta nejdelší mají tolik písmen, že se nevejdou ani na jeden řádek, a když je zkusíte vyslovit, zaručeně si zamotáte jazyk.

Česky sice mluví pouze 0,14 % světové populace, ale i tak se může pochlubit bohatou slovní zásobou. Předpony a přípony nám umožňují vytvářet slova, která mohou být extrémně dlouhá a složitá. Některá z nich jsou opravdovými kuriozitami. Zajímá vás, které české slovo je nejdelší? Je jich hned několik a pokud je zkusíte vyslovit, zjistíte, že jde o pořádné jazykolamy.

Nejsložitější české slovo

Některá česká slova je skoro nemožné vyslovit na první pokus. Obecně se za nejdelší považuje slovo nejneobhospodařovávatelnějšími. Podle odborníků z Ústavu pro jazyk český vznikají ale i delší slova, jsou to ovšem  uměle vytvořené výrazy, které v běžné řeči neuslyšíte.

„Pokud chceme, jsme schopni utvořit různá extrémně dlouhá slova tak, aby neodporovala pravidlům české slovotvorby a pravidlům ohýbání. Zároveň je nutno zdůraznit, že to jsou slova a slovní tvary utvořené uměle, tedy pouhé jazykové konstrukty,“ vysvětlují jazykovědci z Ústavu pro jazyk český.

Tak i když taková slova vznikají, nejsou to žádné praktické zázraky. Ta nejdelší slova jsou téměř nevyslovitelná a porozumět jim také není úplně snadné a v běžném hovoru jimi asi nikoho neohromíte. Nejdelší slovo, které se ale skutečně objevilo v reálném životě, je nerestrukturalizovatelný. Toto slovo má 24 písmen a použilo se v Parlamentu ČR v roce 2008. Ačkoliv se takto dlouhá slova běžně nevyužívají, skvěle ukazují, jak kreativní může český jazyk být.

Další kuriozity českého jazyka

Český jazyk se pyšní i dalšími podivnými rekordy. Například existují slova a dokonce i věty, které se dají poskládat pouze ze souhlásek. A jsou tu i slova, která obsahují všechny samohlásky v řadě za sebou podle abecedy, jako například mateřídouška nebo dvacetikoruna.

Nejdelším českým slovem bez samohlásek je podle jazykovědců čtvrthrst, které má 9 písmen. Toto slovo je zajímavé svou strukturou, protože neobsahuje žádné samohlásky, přesto je smysluplné a běžně užívané v češtině. Podle jazykové poradny Ústavu pro jazyk český AV ČR je mezi favority i slovo scvrnkls a také o něco delší čtvrtsmršť. Možná si ještě dokážeme představit použití slova čtvrthrst ve větě. Pokud může být hrst ořechů, půlhrst si snadno odměříme a čtvrthrst také není problém. Ale čtvrtsmršť už význam nejspíš žádný nemá, a tak byste s tím asi ve větě moc nepochodili.

Pokud nepočítáme citoslovce jako třeba áááááá, které se ozve třeba když někomu spadne něco těžkého na nohu, tak mezi nejdelší jednoslabičná slova patří pštros, chroust a skvost. Tato slova sice mají pouze jednu slabiku, ale překvapí svou délkou – každé z nich má šest písmen.

A co nejdelší české příjmení? Podle České databanky rekordů jím je jméno Červenokostelecký, které má 17 písmen. Ačkoliv je tento rekord zajímavý, existují i další příjmení, která sice nejsou dlouhá, ale o to více originální. V Česku najdete například lidi s příjmením Přinesdomů nebo Rádsetoulal. Dále se najdou i lidé s příjmením Nechoďdomů nebo Vítámvás. K tomu všemu tu máme také zapomenutá, ale vtipná příjmení, jako Ontověděl nebo Hrajsemno. Český jazyk dokáže pořádně překvapit.

Cizinci a čeština: Co je nejsložitější?

Česká gramatika občas přidělává vrásky na čele i samotným Čechům, natož cizincům. Plná složitostí a neobvyklých pravidel může být opravdovým oříškem. „Čeština není jazyk, to je vrozená vada!“ říkají často cizinci, kteří se snaží proniknout do tajů našeho mateřského jazyka. Zápasí se sedmi pády, lámou si jazyk na „ř“ a požadují vysvětlení záhady, jak to, že slova Praha a Praze se vztahují k jednomu městu.

Pokud už se do učení češtiny pustí, většinou nejdříve bojují s výslovností. Jak v rozhovoru uvádí lektorka češtiny, každý to má trochu jinak, podle toho, jaký je jeho rodný jazyk a jaké další jazyky umí. Většinou však všem dělají problémy dlouhé a krátké samohlásky, dále český přízvuk na první slabice. A pak samozřejmě „ř“ – to umí dobře vyslovit málokdo. Lektorka dále dodává: „Čeština je slovanský jazyk, takže Slované se ji učí snáz než Neslované. Nediví se, že skloňujeme jména a časujeme slovesa, protože v jejich jazyce je to podobné. Neslované se s češtinou perou víc a obvykle potřebují víc času, aby si ji osvojili. A všem studentům bez rozdílu připadá neskutečná naše diakritika, tedy čárky, háčky a kroužky nad písmeny. Mají tendenci přistupovat k jejímu zapisování jako k loterii.“ Čeština není jednoduchý jazyk a její složitost může cizince odradit. S trochou trpělivosti a úsilí se jí ale většina z nich nakonec naučí.

Zdroj: avcr.cz, denik.cz, iDNES.cz, wikipedia.cz