Toto české příjmení pobavilo turisty po celém světě. Při jeho vyslovení se nemohou přestat smát

O tom, že je čeština v mnoha ohledech unikátní, si cvrlikají i vrabci na střeše. Nejenže mají cizinci většinou problém český jazyk zvládnout, občas jim přijde natolik směšný, že mají velké zábrany některé české tvary vůbec vyslovit. Velmi bizarní oblastí jsou i netradiční česká příjmení.

Zvláště jedno je z pohledu cizinců natolik legrační, dokonce trapné, že se při jeho vyslovení červenají studem a nemůžou se přestat smát. Nepodivují se jen cizinci. Garantujeme i rodilým Čechům, že některá příjmení, která dosud existují, v životě neslyšeli. Sami budete překvapení, jakou vynalézavou mysl měli naši předkové, kteří se zasadili o jejich vznik.

Z Chocholouška jsou cizinci vyřízení

Asi byste jen těžko hledali Čecha, který by alespoň jednou v životě nepoužil frázi „je zralý na Chocholouška“. Příjmení smyšlené postavy psychiatra z dnes již kultovního snímku tehdejší československé kinematografie Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974 se stalo pevnou součástí lidových hlášek a vtipů. Zatímco pro Čechy je jméno úsměvné díky spojení s legendární komedií, cizincům připadá trapné, protože ho vesměs nedokážou vyslovit, a když už, přijde jim extrémně zvláštní. Hláska „ch“ je pro drtivou většinu cizinců velmi obtížná, a v případě Chocholouška se dokonce opakuje téměř těsně za sebou. Angličtí mluvčí by hlásky „chocho“ přečetli jako „čůčů“ a to je neskutečně pobaví. Proč? V angličtině tohle spojení totiž napodobuje zvuk parní lokomotivy.

Kolik u nás žije Chocholoušků?

Podle portálu kdejsme.cz, který byl léta projektem shromažďujícím statistické údaje o jménech a příjmeních českých obyvatel a který v roce 2020 bohužel ukončil aktualizaci dat, se k roku 2016 nacházelo na území Česka pouze 100 nositelů příjmení Chocholoušek, zatímco ženských nositelek příjmení Chocholoušková bylo 114. Velmi zajímavým faktem zůstává, že značná část nositelů příjmení, ať už v ženském, nebo mužském tvaru, bydlela v Sedlčanech, kde bylo v roce 2016 evidováno 27 Chocholoušků a 28 Chocholouškových.

Co na příjmení říká historie?

Příjmení se začala využívat už ve středověku z velmi jednoduchého důvodu. Lidé začali mít potřebu označovat a specifikovat konkrétní osoby, které nosily stejná křestní jména, díky čemuž často docházelo k nedorozuměním a nepřesnostem. Příjmení bylo jedinou logickou možností, jak od sebe lidi odlišit a více je personalizovat. Příjmení se vymyslelo jednoduše podle konkrétních vlastností, specifické vizáže, lokality, kde dotyční bydleli, nebo na základě povolání, které vykonávali. Nám už to dnes tak nepřijde, ale příjmení po našich dávných předcích vznikla právě takto – ⁠⁠⁠⁠⁠připodobněním. Občas je velmi zajímavé zamyslet se nad tím, jak asi vypadali a chovali se lidé, kteří byli nositeli zajímavých příjmení, z nichž se mnohá zachovala až dodnes.

Osolsobě, Skočdopole, Přecechtěl nebo Vítámvás

Možná, že jste tato příjmení někdy slyšeli. Je dokonce možné, že osobně znáte jejich nositele. Je však pravděpodobné, že vzhledem k malé hustotě nositelů těchto příjmení na celkový počet obyvatel jste se s nimi doposud nesetkali. Pokud příjmení přijdou úsměvná nám, představte si, jak by se na ně asi tvářili cizinci, pokud byste se jim je snažili doslovně přeložit. To by si zřejmě ťukali na čelo a mysleli si něco o bláznech (možná právě o tom Chocholouškovi), ale historie se neptá, a proto taková příjmení na našem území skutečně vznikala. O příjmení Přecechtěl se rozpovídala dokonce spisovatelka Daniela Fischerová. Ta přibližuje vznik tohoto unikátního příjmení. Na českém venkově žil prý kdysi sedlák, který slíbil dceři věno, a nakonec jí ho nedal. Zatímco zbytek vsi očekával, že ženich ze svatby vycouvá, on tu nevěstu přece chtěl, a proto si ji vzal. Ale přízvisko už mu zůstalo, a nakonec se natolik rozšířilo, že se dědilo po generace a k roku 2016 bylo v Česku 395 mužských nositelů historicky zajímavého příjmení.

Výčet dalších netradičních příjmení by byl opravdu dlouhý, protože lidé byli dříve velmi vynalézaví. Ta nejzajímavější jsou příjmení větná mající podobu celých vět, případně jejich částí. Byla často tvořena z rozkazovacího způsobu a jde právě o takové kuriozity, jakými jsou Rádsetoulal, Jezmaso, Domalíp, Stiskniruku či Strojnastůl. Některá příjmení už dnes neexistují, zatímco jiná jsou stále používaná.