Tohle podle psychologů znamená, když svého partnera oslovujete tímto slovem. Možná s tím rychle přestanete

Způsob, jakým spolu lidé komunikují, a hlavně jakými slovy se vzájemně oslovují, dokáže prozradit mnohé o samotné povaze jejich vztahu. Zatímco pro některé páry je přirozené si navzájem říkat „zlato“ nebo „miláčku“, jiní dávají přednost tradičnímu oslovení jménem. Oslovení, která partneři používají, však nevypovídají jen o míře náklonnosti nebo zvyku, ale často odrážejí i vnitřní dynamiku, aktuální náladu ve vztahu i osobní hranice obou zúčastněných. V českém prostředí se s láskyplnými přezdívkami setkáváme ve velké míře a řada párů si bez nich společné soužití ani nedokáže představit.

Jedním z nejčastějších jevů v partnerské komunikaci jsou takzvaná infantilní oslovení, která zahrnují různá zdrobnělá nebo hravá pojmenování. Češi nejčastěji volí výrazy jako „zlato“, „miláčku“, „lásko“, „broučku“, případně ještě o něco odvážnější “prdelko“ nebo „kočičko“. Podle dostupných průzkumů je používá většina české populace, přičemž nejvíce k nim tíhne mladší generace. Mezi lidmi ve věku 15–29 let je běžné používat mazlivé přezdívky nejen v soukromí, ale i na veřejnosti. Ve věkové skupině nad 45 let však jejich obliba postupně klesá, a to jak v osobních rozhovorech, tak ve společnosti.

Infantilní přezdívky: projev blízkosti, nebo riziko ztráty respektu

Používání infantilních oslovení může působit jako neškodný zvyk, který vztah oživuje, posiluje pocit výjimečnosti a vytváří mezi partnery určitou jazykovou intimitu. Pro mnohé páry se takový způsob komunikace stává součástí vlastního rituálu, který jim pomáhá překonávat stereotypy nebo ztrátu blízkosti během náročnějších období. Někteří lidé v těchto přezdívkách nacházejí bezpečný prostor, díky kterým mohou být autentičtí a hraví, aniž by se museli obávat odsouzení nebo nepochopení. Vlastní jazyk, který dvojice rozvíjí v průběhu společného soužití, pak bývá často klíčem k udržení dlouhodobé harmonie.

Jak vnímají infantilní oslovení samotní partneři

Zkušenosti lidí, kteří jsou takto oslovováni, se ale liší. Pro jednu skupinu znamenají mazlivá oslovení příjemný projev náklonnosti, který navozuje pocit sounáležitosti a bezpečí. Mnozí oceňují, když partner místo formálního jména zvolí vřelejší a osobnější výraz, což vztahu dodává lehkost. „Když mě přítel osloví ‘broučku’, mám pocit, že mu na mně záleží. Je v tom určité uvolnění a blízkost, kterou bych při běžné komunikaci nepociťovala,“ popisuje třicetiletá Eva.

Na druhé straně však část lidí vnímá infantilní přezdívky jako problematické, především pokud jejich používání přeroste únosnou mez nebo když jim není příjemné. Někteří partneři se svěřují, že je podobná oslovení ztrapňují, zejména když zazní na veřejnosti. Pro některé muže představuje veřejné „zlato“ nebo „medvídku“ určitou formu ponížení, protože mají pocit, že je partnerka zlehčuje nebo staví do role dítěte. „Když mě žena před kamarády osloví ‘beruško’, mám chuť se propadnout. Přijdu si nedůstojně a už párkrát jsme se kvůli tomu pohádali,“ říká dvaatřicetiletý Michal.

Z výzkumů vyplývá, že českým mužům vadí podobná oslovení ve společnosti častěji než ženám. Přesto více než 80 % lidí tvrdí, že jim nevadí, když si přezdívky vyměňují jiní před nimi. Rozpaky nebo nesouhlas přichází obvykle tehdy, když konkrétní oslovení není v páru oboustranně přijaté nebo se partner cítí opakovaně zesměšňován.

Psychologické dopady a možná rizika zdrobnělin v partnerství

Psychologové se shodují, že přezdívky v partnerském životě mají své opodstatnění, ale nejsou univerzálním receptem na harmonii. Pro část lidí je to prostředek, jak vytvořit osobitý kód nebo posílit pocit výlučnosti vztahu. Pro jiné se ale může stát zdrojem napětí nebo dokonce frustrace. Dlouhodobé a nadměrné používání infantilních oslovení může některým partnerům podkopávat sebevědomí, hlavně pokud se cítí přehlíženi jako dospělé osobnosti. V krajním případě se může stát, že partner začne vnímat druhého spíše jako dítě, domácího mazlíčka nebo plyšového medvídka, což vztahu ubírá na přitažlivosti i napětí.

Podle zkušeností lidí žijících v dlouhodobých vztazích se ukazuje, že zdrobněliny mají tendenci vytlačovat erotickou rovinu partnerství. Studie upozorňují na to, že páry, kde se partneři navzájem oslovují přeslazenými nebo až komickými přezdívkami, mohou častěji ztrácet chuť na sex. „Můj bývalý přítel trval na tom, že mě bude oslovovat ‘koťátko’ a já jeho ‘tulínek’. Časem jsem se začala cítit spíš jako jeho spolubydlící než partnerka,“ sdílí svoji zkušenost čtenářka Markéta. Tato dynamika může vést k takzvanému syndromu spolubydlícího, kdy vztah ztrácí jiskru a stává se spíš pohodlným soužitím bez vzájemné přitažlivosti.

Kdy je na místě změnit způsob oslovení

Rozhodnutí, zda ve vztahu pokračovat s infantilními osloveními, by mělo vycházet z otevřené a upřímné komunikace mezi partnery. Pokud se jeden z nich cítí nekomfortně nebo má pocit, že mu podobný styl řeči škodí, je důležité jeho názor respektovat. Přílišné užívání mazlivých přezdívek by nemělo nahrazovat jméno partnera nebo se stát jediným způsobem, jak vyjadřovat náklonnost. Psychologové zároveň doporučují vyhýbat se oslovením, která mohou působit urážlivě nebo ponižujícím dojmem, například „kuličko“, „smraďoch“ nebo výrazy s nádechem vulgarity.

Oslovení ve vztahu není jen otázkou zvyku, ale i vzájemného respektu a citlivosti k potřebám druhého. Pokud pro někoho znamená „zlato“ výraz bezpečí a pohody, zatímco druhému to připadá infantilní a nevhodné, je třeba najít kompromis. Některé páry dávají přednost originálním přezdívkám, které vznikly na základě společných zážitků nebo mají osobní význam, taková oslovení jsou často trvalejší a oběma partnerům příjemná.