Tohle měla dřív v kuchyni každá správná hospodyňka. Dnes má cenu zlata. Nejspíš byste ji taky našli

V kuchyních našich babiček byl nezastupitelným pomocníkem. Dnes se tento starý předmět stal vyhledávaným kouskem pro sběratele, kteří za něj jsou ochotni zaplatit i více než 10 000 Kč. Pojďme se podívat na to, proč i dnes tento historický klenot nachází své místo nejen v domácnostech, ale i na aukcích.

Kdysi běžná součást kuchyně, dnes sběratelský skvost. Mosazný hmoždíř měl doma skoro každý. Sloužil k drcení pepře, hřebíčku i léčivých bylinek, ale dnes ho čím dál častěji vídáme na aukcích nebo ve vitrínách milovníků starožitností. Jeho hodnota může vystoupat až na deset tisíc korun. Možná ho ještě máte doma, a možná ani netušíte, jak cenný poklad vlastníte.

Pomocník s duší

Našli byste ho v kredenci vedle mlýnku na kávu, smaltovaných hrnců a válečku. Chladný, těžký, krásně zněl, když do něj palička dopadla. Někdy byl obyčejný, jindy zdobený rytinami, nápisy nebo letopočtem. Pro naše babičky to byl nezbytný nástroj. Dnes ho nahrazují mixéry a elektrické drtiče, ale ti, kdo se ke kuchyni rádi vracejí poctivě a s citem, na hmoždíř nezapomínají.

Mosazné hmoždíře patří k vyhledávaným kouskům starožitníků. Nejcennější jsou ty z 18. a 19. století, ideálně s původní paličkou a známkami používání. Aukční ceny začínají na 5 000 Kč, ale není výjimkou, když vzácný kus přesáhne 10 000 Kč. Sběratelé oceňují kvalitu zpracování, hmotnost i původ. Pokud máte doma kousek s rytinou nebo monogramem, zpozorněte. Právě tyto detaily zvyšují hodnotu.

Proč ho mít (zase) v kuchyni?

Nostalgie, možná ne. Hmoždíř má stále praktické využití. Při ručním drcení se uvolňuje víc vůně a chuti než v elektrických mixérech. Do hmoždíře můžete nasypat koření, rozdrtit bylinky, připravit domácí pesto nebo česnekovou pastu. Oceníte ho hlavně při přípravě jídel, kde záleží na aromatu, třeba indických nebo arabských specialit. Drcení v hmoždíři je tak trochu jako terapie. Chvilka pro sebe, kdy si vyčistíte hlavu.

Mnoho kuchařů přísahá na to, že koření rozemleté v hmoždíři chutná lépe. A mají pravdu, drcením se neuvolňuje jen aroma, ale také esenciální oleje, které elektrický mlýnek často zničí. Navíc máte kontrolu nad hrubostí, můžete si vytvořit jemný prach i hrubší směs.

Jaký materiál je nejlepší?

Vedle mosazi existují i hmoždíře z mramoru, žuly, keramiky či dřeva. Každý má svá specifika. Mosaz je odolná, těžká a dlouhověká. Mramor působí luxusně, dobře se čistí a je ideální na tvrdší ingredience. Dřevo je naopak lehké, ale hůř se udržuje. Pro běžné domácí vaření je mosaz stále jednou z nejlepších voleb, a navíc krásně stárne. Pokud chcete něco modernějšího, sáhněte po žule, skvěle vypadá a vydrží doslova vše.

Mosazný hmoždíř nepatří do myčky. Stačí ho otřít vlhkým hadříkem a ihned vysušit. Na leštění můžete použít pastu na mosaz, ale pokud chcete zachovat patinu, leštění vynechte. Ta tmavší, matná vrstva je často právě to, co dává hmoždíři jeho kouzlo. A také potvrzuje, že jde o kus s historií. Pokud je hmoždíř silně zašlý, můžete ho vyčistit směsí citronové šťávy a soli, což je přírodní způsob, který šetrně odstraní nečistoty.

Návrat ke kořenům

V době, kdy hledáme cestu zpátky k tradicím a poctivému řemeslu, má hmoždíř své místo znovu jisté. Nezabere moc prostoru, ale oživí kuchyni, přinese příběh a nabídne zážitek. Možná ho znovu ocení i další generace. Najdete-li ho doma, neuklízejte ho zpět do skříně. Dejte mu šanci znovu zazářit, v kuchyni, v polici nebo rovnou při přípravě voňavého koření. Ať se kruh uzavře a z kusu kovu se znovu stane srdce domácího vaření.

Zdroje: memento-historia.cz, toprecepty.cz, zenysro.cz