Tohle je podle vědců přesný věk, kdy přestáváme být šťastní. Připravte se na drsné číslo

Život není přímka. Někdy se křivka řítí směrem nahoru jako horská dráha, jindy padá strmě dolů. Co se týče štěstí, není tomu jinak. Podle vědy je toto věk, ve kterém přestáváme být šťastní.

Dle psychologů má lidské štěstí během našeho života docela přesný tvar, který připomíná písmeno „U“. Zatímco v dětství jde přímka nahoru, v dospělosti se ustálí a později se začne opět stáčet dolů. Kdy ale přichází tento „pád“? A má to nějaký důvod?

Když všechno máte, ale necítíte vůbec nic

Představte si to. Máte stabilní práci, děti jsou (víceméně) odrostlé, bydlení vyřešené, vztah trvá už roky. Z vnějšího pohledu vypadá všechno dobře, ale uvnitř vás se rozhostilo ticho. Nebo spíš mlha. Tíživá, unavená, šedivá. A možná vás to trochu děsí, protože vás nikdo nepřipravil na to, že v nejlepším věku můžete být tak vyčerpaní a otupělí.

Vědecká data ale ukazují, že to není vaše selhání. Je to poměrně běžný jev. Analýza chování u několika tisíců respondentů z více než 130 zemí potvrdila, že pocit štěstí má v průběhu života zmiňovaný tvar „U“. V mládí je tak člověk plný elánu, optimismu a nezávislosti, což většina z nás považuje za skutečné štěstí. V průběhu dospělosti se tento pocit spíše ustálí. Dokončíme školu, najdeme si vysněnou práci, ve které se nám daří, přijde manželství, děti nebo vlastní bydlení. A když už máme všechno, přichází pád. Pomyslná křivka míří dolů někde mezi 45. a 50. rokem života. Není si však třeba zoufat, protože pokud bude i váš pocit štěstí kopírovat písmeno “U”, za pár let budete ještě šťastnější než dříve.

Střední věk: Tlak ze všech stran a pocit, že vám ujíždí vlak

Ale proč zrovna čtyřicátá a padesátá léta? Vždyť to je přece doba, kdy máme mít jasno, stabilitu, zkušenosti. A právě v tom je možná ten háček. Ve středním věku totiž často čelíme největšímu souběhu zodpovědnosti. Staráme se o dospívající děti i o stárnoucí rodiče, snažíme se udržet pracovní tempo, splácíme hypotéku. Do toho se často přidávají i problémy ve vztahu, zejména pokud je partner stejně starý a ve stejné fázi života. Tělo už nezvládá co dříve, ale tlak okolí je stále obrovský.

Navíc se v nás v té době může ozvat vnitřní hlas, který se ptá: Tady to má všechno skončit? Takhle jsem si to představoval? A i když navenek vypadá život dobře, uvnitř můžeme cítit frustraci, ztrátu smyslu, melancholii nebo prázdnotu.

Psychologové upozorňují, že se nejedná o klasickou depresivní epizodu, ale spíš o hluboké přehodnocení priorit. V určitém věku přestáváme věřit, že se štěstí skrývá v dosažení nějakého cíle a začínáme hledat něco hlubšího. Jenže cesta k tomu bývá trnitá. Někdy se toto období nazývá krize středního věku a často bývá výraznější spíše u mužů. Zajímavé je, že čím vyšší jsou očekávání, tím prudší bývá pád. Kdo šel celý život „podle plánu“, může být nejvíc překvapený, když se najednou necítí naplněný.

Dobrá zpráva? Štěstí se vrací. A tentokrát je opravdovější

A teď to pozitivní. Vědecké studie i osobní příběhy ukazují, že po tomto propadu obvykle přichází obrat. Lidé pár let po padesátce často hlásí, že se cítí klidnější, spokojenější a víc v pohodě než dřív. Nemají už potřebu všem něco dokazovat. Začínají si víc užívat běžné věci jako jsou chvíle ticha, šálek čaje nebo třeba volný víkend.

Psychologové tomu říkají pozitivní posun. Mozek ve vyšším věku prý přirozeně upřednostňuje pozitivní vjemy a dokáže lépe filtrovat to, co ho stresuje. Navíc se mění způsob, jakým přemýšlíme o čase. Přestáváme žít pro „až jednou“, a víc se soustředíme na přítomný okamžik. U některých lidí nastává doslova znovuzrození, kdy člověk například najde klid v rozbouřeném vztahu, změní místo k životu, celkový pohled na svět, nebo se například chystá do důchodu. Jindy jde jen o jemné přeladění, ale i to stačí. Důležité je, že štěstí už není spojené s vnějšími věcmi, ale s vnitřním pocitem smyslu a rovnováhy.

Z výzkumů vyplývá, že šedesátníci jsou často šťastnější než třicátníci. Ne proto, že by měli všechno ideální, ale protože už vědí, co za to opravdu stojí a co ne.