Tato česká sladkost předčí i dubajskou čokoládu. Turisté ji milují a na cle by za ni utratili majlant

Turisté z různých koutů světa často narazí na něco, co je překvapí víc, než čekali. Není to nic luxusního, a přesto se o tom mluví jako o pokladu. Dokonce se objevují komentáře, že je to „tisíckrát lepší než dubajská čokoláda“. Pro nás se to řadí mezi běžné české sladkosti, pro cizince jde o zážitek, kvůli kterému se zastaví i ti, kteří jinak sladké věci nevyhledávají.

Šílí po ní nejen ti, kteří mají slabost pro cukrovinky, ale i lidé, kteří zkrátka chtějí vyzkoušet něco nového. Mnozí jsou ochotní utratit nemalé peníze za několik balení a s klidem říkají, že by za ni dali i majlant. Slovo clo pak zazní hlavně v momentě, kdy si tuto pochutinu chtějí objednat domů. Naštěstí je možné lázeňské oplatky koupit i na letištích, kde se stávají oblíbeným suvenýrem pro turisty, kteří si je chtějí vzít domů nebo obdarovat své blízké.

Tradiční pochoutka s více než 160letou historií

Řeč je o lázeňských oplatkách, tenkých, křupavých kolečkách s jemnou náplní, které patří k Česku stejně jako Karlův most nebo svíčková. Ročně se jich u nás zkonzumují desítky milionů kusů a jejich obliba neklesá ani přes staletí. Z původně lázeňského zákusku se stal tradiční výrobek s ochrannou známkou Evropské unie a širokou dostupností. Koupíte je dnes nejen v kolonádních stáncích, ale i ve většině supermarketů.

Historie této sladkosti sahá do poloviny 19. století. V roce 1856 začali cukráři v Mariánských Lázních péct první oplatky pro návštěvníky lázní. Tehdy šlo o jednoduché placky se sladkou náplní, které se připravovaly v kovových kleštích připomínajících mešní hostie. Podle legendy za jejich vznikem stál kuchař z kláštera v Teplé, který těsto vylepšil cukrem a přidal ořechovou směs. O desetiletí později přišel cukrář Jiří Homolka s první čokoládovou náplní a oplatky začaly získávat popularitu.

Nejznámější je značka Kolonáda

Výroba se postupně rozšiřovala a po druhé světové válce přešla do státní správy. V padesátých letech se přesunula do prostor bývalé kavárny Victoria v Mariánských Lázních, kde byla zahájena tovární výroba. V roce 1964 vznikla značka Kolonáda, která si drží významné postavení dodnes. Právě Kolonáda je spojována s tradiční recepturou a starou výrobou, jako je použití vody z karlovarských vřídel nebo zrání oplatek při přesně určené teplotě a vlhkosti.

Lázeňské oplatky vděčí za svou chuť především pečlivému složení a způsobu přípravy. Základ tvoří jemné těsto z pšeničné mouky, vody, škrobu, oleje, vajec a soli. Po upečení se oplatky nechávají zvlhnout, aby byly pružnější a nepopraskaly při plnění. Náplň tvoří směs cukru, tuku, drcených oplatek, aromat a koření. Nejoblíbenější variantou zůstává oříšková, ale objevují se i nové příchutě: čokoládová, vanilková, pomerančová, pistáciová nebo třeba s chia semínky.

Proč jsou stále tak oblíbené

To, proč si lidé lázeňské oplatky tak oblíbili, je kombinací několika faktorů. Jsou lehké, jemné a chuťově vyvážené. Nejsou přeslazené ani příliš výrazné, ale mají osobitou, zapamatovatelnou chuť. Mnoho lidí si je spojuje s návštěvou lázní, dětstvím nebo rodinnými výlety, a tak se k nim vracejí i z nostalgie. Zároveň jde o výrobek, který si zachoval vysoký standard kvality a jedinečný vzhled s typickými ornamenty a označením lázeňského města na povrchu.

Lázeňské oplatky dnes vyrábějí různé podniky, nejznámější jsou ty z Mariánských Lázní, Karlových Varů, Františkových Lázní, Luhačovic nebo Jeseníku. Ochrannou známku Evropské unie získaly v roce 2011, po vleklém sporu s Německem, které proti registraci původně vzneslo námitky. Dnes jsou oficiálně uznány jako tradiční český produkt spojený s naším územím.

Ačkoliv konkurence mezi sladkostmi v regálech roste, lázeňské oplatky si drží svou pozici. V porovnání s jinými českými výrobky jako jsou hořické trubičky, tatranky nebo perník působí třeba méně výrazně, ale možná právě v tom je jejich kouzlo.

Zdroj: kupi.cz, kudyznudy.cz, spektrumzdravi.cz