Na dovolené bez dětí jsem odhalila pravdu, která mnou úplně otřásla. Tohle vám nikdo neřekne

Když děti odrostly a měly svůj program na léto, Lenka s manželem se dohodli, že vyrazí tentokrát na hory sami. Ačkoliv se nejprve těšila, už po pár dnech si začala všímat, jak se k sobě s partnerem chovají a co jim ve vztahu dlouhodobě chybí. Každodenní shon, dětské potřeby a zautomatizované reakce jim bránily podívat se pravdě do očí.

Lenka vyrazila s manželem na pětidenní pobyt do rakouských hor. Děti zůstaly u prarodičů a ona se těšila, že si konečně dopřeje pár klidných dnů i trochu romantiky. Místo toho ale zjistila, že je od partnera po tolika společných letech neuvěřitelně vzdálená. Když viděla, jak se ostatní páry v penzionu k sobě chovají, cítila zpočátku spíš nejistotu a hořkost. Uvědomila si, že s manželem většinu společných chvil promlčí, nebo na sebe reagují podrážděně. Když už on promluvil, tak jen proto, aby Lenku na něco upozornil nebo si postěžoval, že je podle něj pořád neorganizovaná. Na výlety s ní prakticky nejezdil, raději se díval do telefonu, Lenka usínala sama. Měla pocit, že vedle sebe fungují jako lidé, kteří se vlastně vůbec nepotřebují a ještě k sobě umějí být dost nepříjemní.

Když vyprchá láska

Příběh Lenky není vůbec ojedinělý. Stává se stále častěji a dotýká se především rodičů, kteří spíše pečovali o děti než o svůj vztah. V cizím prostředí se pak pravda projeví naplno: Jejich vzájemný respekt je pryč, úplně vyprchala radost i otevřená komunikace. Zatímco jiní si dovolenou užívají, chodí na procházky ruku v ruce, vyprávějí si zážitky nebo spolu debatují po večerech, druzí můžou cítit tíseň, protože se sotva umějí dohodnout na společném programu. To vede k uvědomění, že dlouhodobě postrádají vzájemnou podporu, že se spíš kritizují, a že jim přestaly fungovat i základní komunikační vzorce. Když dovolená skončila, Lenka se hned po návratu domů rozhodla jednat. Ne proto, že by manželství chtěla zachránit za každou cenu, ale aby zjistila, zda má jejich vztah ještě smysl.

Ztráta úcty

V řadě partnerských vztahů se ukazuje, že problém nezačne až po odjezdu na dovolenou bez dětí. Je dlouhodobý, ale teprve v nové situaci vypluje na povrch. Dlouholeté zanedbávání komunikace, nepravidelný společný čas či absenci jakéhokoli projevu ocenění a zájmu nelze přehlížet donekonečna. Pokud navíc partneři trvale sklouzávají k ironii, negaci nebo vzájemnému obviňování, mohou si vypěstovat automatické reakce, kdy jeden druhého peskuje nebo shazuje před ostatními. Vztah, který takto funguje, může být sice udržitelný kvůli dětem, praktickým důvodům nebo ze zvyku, ale v okamžiku, kdy skončí rodičovské povinnosti, všechna skrývaná nespokojenost se přihlásí o slovo.

Co pomáhá, když si uvědomíte, že váš vztah upadá

Základním krokem je si problém přiznat. Popřít, že k sobě po letech neumíte být milí a vnímaví, nic neřeší. Je důležité pojmenovat, co se mezi vámi dlouhodobě děje, a jasně si říct, zda máte chuť to řešit, a to oba. Jednostranná snaha je totiž jen dočasné řešení, vztah vyžaduje práci a energii obou partnerů. Dále je vhodné otevřeně probrat, jestli existují oblasti, kde byste mohli společně znovu najít radost. Může jít o drobnosti, například společnou procházku alespoň jednou týdně, dát si společnou snídani nebo si zajít na večeři jen ve dvou, jít do kina nebo se věnovat sportovní aktivitě.

„Pokud chcete manželství zachránit, tak musíte najít společnou řeč. To ale neznamená, že musíte mít na všechno i stejný názor. Musíte začít nový, společný život tak, aby vás oba bavil,“ upřesňuje manželský poradce Lucian Kantor.

Pomoci může i terapie

V neposlední řadě stojí za úvahu poradna či terapie. Často stačí pár sezení, při nichž člověk získá jasnější pohled na to, proč se v komunikaci cyklí a kde vzniká typická hádka. Někdy se projeví, že problém spočívá v nevyřešených křivdách nebo starých neshodách, které se za dobu péče o děti jen odsunuly na později. Prvním signálem, že se blýská na lepší časy, je schopnost respektovat názor toho druhého a uznat, že máte společnou zodpovědnost za současný stav i za případnou nápravu. Když budete hledat jen viníka, nikam se nedostanete.

Nakonec právě podobné zkušenosti bývají zdrojem trvalé proměny k lepšímu. Většina párů, které se rozhodly na vztahu pracovat, potvrdí, že když překonaly první neochotu otevřít se změnám, našly nový způsob soužití. Je to běh na delší trať, ale pořád lepší než setrvávat v nespokojeném a prázdném partnerství, v němž se kromě vzájemných výčitek neodehrává nic podstatného.

Někdy je lepší uzavřít kapitolu

Bohužel ne ve všech případech vede partnerská krize ke šťastnému konci. Jestliže zjistíte, že si po letech vzájemně opravdu už nemáte co dát a cítíte se lépe odděleně než spolu, pak to může skončit i rozchodem. V takové situaci je dobré, pokud to jde, zachovat si aspoň vzájemnou slušnost nebo podporu, zvlášť když máte společné děti a budete se dál vídat. Někomu se to zdá těžké, ale je to určitě lepší než vést válku, z níž trpí všichni zúčastnění.

Právě to si uvědomila i Lenka, když se vrátila z Rakouska. Ať už se s manželem posunou k lepšímu, nebo se rozhodnou jít každý svou cestou, jedno je jisté: Už nehodlá předstírat, že se všechno vyřeší samo. Zmíněná dovolená totiž odhalila krutou pravdu, že ve vztahu bývá problém hlavně tehdy, když se o něm odmítáme bavit. Když zasáhnete včas, můžete spoustu věcí ještě zachránit.

Zdroje: rozhlas.cz, terapie.cz, novinky.cz