Tento keř je považován za ostudu zahrady. Má ho většina Čechů na záhoně. Vypadá jako zahradní Dracula

Na první pohled působí vznešeně. Díky hustým, temně zeleným listům a rychlému růstu je tento keř oblíbeným živým plotem i dominantu záhonů. Jenže za touto nenáročnou rostlinou se skrývá problém, který mnozí zahrádkáři přehlížejí. Přestože ji najdeme téměř na každé české zahradě, postupně se mění v nevítaného hosta.

Její popularita stoupala strmě vzhůru už v devadesátých letech. Lidé toužili po živých plotech, které porostou rychle a nebudou vyžadovat příliš péče. Chtěli něco, co opticky oddělí jejich soukromý svět od ruchu okolí. A právě tehdy začaly české zahrady zdobit bobkovišně. Jenže po letech se ukazuje, že tahle zahradní stálice má i svou temnou stránku.

Zahradní Dracula v převleku

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) představuje keř, který je mnohými milován pro svůj atraktivní vzhled a nenáročnost. Tmavě lesklé listy připomínají exotické rostliny a díky schopnosti růst v polostínu a hustému porostu se často využívá jako živý plot. Ale právě tyto vlastnosti jsou důvodem, proč se bobkovišeň v posledních letech stává spíše přítěží než okrasou. Tento keř je tak dnes pomalu považován za ostudu zahrady. Má ho většina Čechů na záhoně. Vypadá jako zahradní Dracula.

Rychlý růst a schopnost přizpůsobit se různým podmínkám z něj dělají téměř nezdolného konkurenta pro jiné rostliny. Pokud se pravidelně nezastřihuje, rozrůstá se do šířky i do výšky a postupně vytlačuje jiné rostlinné druhy. Často tak skončíme s monokulturou, kde už pro nic jiného nezbývá prostor.

Přezdívka zahradní Dracula přitom nevznikla jen tak náhodou. Bobkovišeň má totiž silně toxické plody i listy, které obsahují kyanoglykosid prunolaurin. Tyto látky mohou být nebezpečné pro domácí zvířata i pro děti. Navíc její invazivní chování připomíná, jako by doslova vysávala život ze svého okolí.

První dojem může klamat

Zahrada díky bobkovišni působí upraveně, plot je hned zelený, aniž by člověk čekal roky, než něco doroste. Jenže bez pravidelné péče se tato rostlina mění v neupravený, těžký a hustý keř, který působí spíš jako divoký nálet než jako okrasná součást zahrady.

Zanedbaná bobkovišeň vypadá neupraveně a navíc se stává ideálním útočištěm pro škůdce a plísně. V hustých, špatně větraných porostech se daří zejména padlí a houbovým chorobám, které se mohou rozšířit i na další rostliny v okolí. Když k tomu přidáme i vysoké nároky na řez, který je vhodné provádět ideálně dvakrát ročně, najednou už není tak nenáročná, jak se na první pohled zdálo.

Bobkovišeň jako invazivní druh

I když to možná zní přehnaně, bobkovišeň už v některých evropských zemích dostala status invazivního druhu. Ve volné přírodě dokáže rychle osídlit lesní podrost, kde utlačuje původní flóru. Její schopnost klíčit z rozsypaných plodů a rychle zakořenit z ní dělá prakticky rostlinného predátora.

Zvláště v mírnějším podnebí, kde nemá dostatek přirozených nepřátel, se bobkovišeň šíří rychle a téměř nekontrolovatelně. Její hustý porost brání světlu pronikat k zemi, což komplikuje růst jiných rostlin. Zároveň se tím také výrazně mění struktura vegetace v daném místě.

Jak s ní naložit?

Pokud už bobkovišeň na zahradě máte, není nutné ji hned likvidovat. Ale rozhodně stojí za to se o ni starat pravidelně. To znamená stříhat ji, prosvětlovat a kontrolovat, zda jí nenapadl nějaký škůdce. Vyplatí se také promyslet, kde keř roste, a zda v jeho okolí není ohrožena jiná výsadba.

V případě, že se rozhodnete keř odstranit, je potřeba to udělat důkladně. Stačí totiž ponechat v zemi kousek kořene a rostlina se z něj dokáže regenerovat. Při výběru nových rostlin pak myslete nejen na to, jak budou na pozemku vypadat, ale také na jejich dopad na zahradu jako celek.

Zdroje: na.cz, teagasc.ie, ias.biodiversity.be