Tenhle typ povlečení byl zvolen jako nejošklivější ze všech. V Česku ho přesto mají úplně všichni

Na první pohled ho poznáte podle výrazné struktury a trochu zmuchlaného vzhledu. Nepotřebuje žehlení, drží tvar, ale ve světě designu nemá nejlepší pověst. Přesto tohle povlečení Češi používají roky. Důvodem ale není jen pohodlí.

Tkanina s typickým zvrásněním vznikla už v polovině 20. století jako odpověď na tehdejší požadavky domácností. Výrobci hledali způsob, jak ulevit hospodyňkám od každodenního žehlení a přitom zachovat příjemný kontakt s pokožkou během spánku. Novinka, která se zrodila, vycházela z klasické bavlny, jen prošla speciální úpravou.

Praktická revoluce z továren na ložní prádlo

Zásadním rozdílem bylo mechanické zpracování povrchu látky. Pomocí střídavého napínání vláken vznikl charakteristický reliéf, díky kterému drží tvar i po mnoha vypráních. U některých typů se používá i chemická úprava, ale výsledek je vždy stejný: vlnitý povrch, který se nemačká.

Největší předností této úpravy je její bezúdržbovost. Po usušení se povlečení nemusí žehlit, protože struktura materiálu všechny záhyby maskuje. V domácnostech s malými dětmi, v penzionech nebo na chalupách se takový typ ložního prádla rychle ujal jako synonymum praktičnosti.

Textilie, kterou netřeba žehlit

Tkanina zároveň dobře odvádí vlhkost, je vzdušná a při správném zacházení vydrží i desítky let. To z ní udělalo nenápadnou stálici českých skříní. V 80. letech se stala téměř standardem, dostupná byla ve většině obchodních domů i v prodejnách domácích potřeb. S nástupem devadesátých let se nabídka rozšířila o různé vzory a barvy, ale základ zůstal nezměněn.

Funkčnost nikdo nezpochybňuje, vzhled tohoto povlečení ale bývá terčem vtipů i kritiky. Vlnitá textura na někoho působí neupraveně, jiní ji vnímají jako přežitek. Designéři interiérů ho do svých návrhů téměř nezařazují. Považují ho za nevhodné pro moderní styl ložnic. Připomíná totiž dobu, kdy estetika ustupovala praktičnosti.

Vzhled ustupuje praktičnosti

U mladších ročníků má toto povlečení pověst něčeho staršího „z babiččiny ložnice“. Stále ho najdeme v mnoha domácnostech. Často i v sadách, které po letech používání skončily třeba na chalupě.

Řeč je o klasickém krepovém povlečení. Vyrábí se ze stoprocentní bavlny upravené do vlnité struktury. Není třeba ho žehlit, protože jeho záměrně nepravidelný povrch jakékoliv záhyby zcela pohltí. Krep vzniká buď mechanickým kroucením přízí při tkaní, nebo následným napařováním a smršťováním látky.

Dnes se objevují i směsové varianty. Většina českých domácností ale stále dává přednost klasickému bavlněnému krepu. Výroba probíhá převážně v tuzemsku, například v tradičních textilních provozech na Vysočině nebo v severních Čechách.

Jak s ním zacházet

Krepové povlečení by se mělo prát naruby se zapnutými zipy nebo knoflíky, a to nejlépe při čtyřiceti stupních. Lze ho sušit na šňůře i v sušičce. Není ale vhodné vystavovat ho přímému slunci, protože barvy mohou časem vyblednout. Materiál je poměrně odolný, ale nesnáší nadměrné tření a časté ždímání.

Navzdory tomu, jak působí na první pohled, zůstává krep nejrozšířenějším typem povlečení v českých domácnostech. Nabízí kombinaci nízké ceny, dlouhé výdrže a minimálních nároků na údržbu. V době, kdy se stále víc lidí snaží zjednodušit každodenní péči o domácnost, se vrací i zájem o textilie, které nevyžadují další práci navíc.

Přešlap všech domácností

V jedné z živých facebookových diskuzí o bydlení se před časem rozjela anketa s názvem „Co je podle vás největší designový přešlap v domácnostech?“ Krepové povlečení tam s přehledem získalo nejvíc hlasů. Lidé ho označovali za relikt minulosti, připomínající panelákové ložnice z osmdesátých let. I přesto se v komentářích opakovaně objevovala věta: „Je hrozné, ale stejně v něm spím.“

Zdroje: ireceptar.cz, zena-in.cz, vmagazin.cz, facebook.com