Tenhle lustr jste za totáče nesnášeli. Dnes se jeho hodnota šplhá až na 80 tisíc a důchodci jej stále mají

Byly věci, které se neposuzovaly podle krásy, ale podle toho, jak dlouho vydrží. Těžké, složité, trochu nepraktické. Ale pevné. Nefotily se na Instagram, neladily s kobercem a nedaly se koupit na kliknutí. Měly zůstat napořád. A možná právě to jim dnes hraje do karet, protože doba se otočila. A s ní i vkus.

Vybavíte si je okamžitě. Působily honosně, někdy až přehnaně. Byly těžké, nepraktické, špatně se čistily a pořád někde něco chybělo. Ale když je někdo měl, bylo jasné, že na vybavení nezanevřel. Že se zkrátka nešlo jen po funkčnosti.

Z krámu poklad

Těžký skleněný kovový lustr. V dobách socialismu byl symbolem snahy to mít doma „hezky zařízené“. Někdy měl tvar kalíšků, jindy vypadal jako trnitá koule, často měl ramena jako chapadla a na nich závěsy ze skleněných plátků. Byly to výrobky z Kamenického Šenova, Jablonce nebo z n. p. Lustry, podniku, který zásoboval celou republiku i půlku východního bloku.

Dneska ten stejný kousek, který byl ještě před pár lety vhodný leda tak do popelnice, mění majitele za částky přes 80 tisíc korun. Na aukčních portálech, v designových showroomech nebo u sběratelů, kteří přesně vědí, kde co hledat.

V módních časopisech se objevuje jako stylová protiváha k bílým stropům a nenápadným bodovkám. Architekti ho dávají do interiérů, kde má být cítit kontrast – staré a nové, surové a dekorativní.

Jak poznat ten pravý?

Mezi nejžádanější patří tzv. sputniky, lustry s mnoha rameny a kulovými žárovkami, které připomínají vesmírnou sondu. Pak jsou tu kalíškové lustry s broušeným sklem, často zavěšené na řetězu, nebo typy s lístky, skleněnými ovály zavěšenými do kruhu, které hází odlesky po stropě jako v hotelu.

Skleněné díly se vyráběly ručně, broušené nebo lisované z českého skla, a každý kus mohl mít drobné odchylky. Žádná sériová krása, spíš pečlivé řemeslo. Právě to dnes sběratelé oceňují nejvíc.

Klíčem k ceně je původ. Pokud má lustr kovové části, sklo z československé sklárny a žádné chybějící díly, je o něj zájem. Některé z nich dokonce sběratelé nechávají profesionálně restaurovat a znovu zapojit do provozu, nejen kvůli nostalgii, ale i kvůli designu. Protože co je dnes „vintage“, to je automaticky stylové.

Ještě ho máte?

Zvláštní na celé věci je to, že nejvíc těchto lustrů stále visí tam, kde by je nikdo nehledal. U babiček v obýváku. V obývácích starších bytů, v rodinných domech z 80. let, kde se neřeší design, ale to, že všechno pořád funguje. I díky tomu se dodnes dochovala spousta původních kusů, včetně těch, které mají dnes vysokou sběratelskou hodnotu.“

Doma ho nikdo neřeší. Visí tam roky, možná už jen ze zvyku. Až do chvíle, kdy ho někdo uvidí jinýma očima,  a ocení jako věc, za kterou by dnes zaplatil víc než za víkendový pobyt u moře.

Dřív překážel, teď září

Možná vám léta lezl na nervy. Byl těžký, nepraktický, nedal se rozdělat, stírat z něj prach byl očistec. Ale vydržel.

A teď je z něj malá senzace. Lidé ho hledají v bazarech, draží online, dávají do interiérů, které voní betonem a minimalismem. Jen on zůstal stejný, trochu neohrabaný, trochu okázalý, ale svým způsobem nepřehlédnutelný.