Tato rostlina je jedovatější než kyanid. Češi to netuší a pěstují ji dál ve svých zahradách

Okrasné zahrady jsou plné jedovatých rostlin. Mezi ty nejznámější patří třeba rododendrony a oleandry, které jsou sice krásné na pohled, ale o to více nebezpečné. Existuje však rostlina, která je jedovatější než kyanid nebo jed kobry. Češi to nevědí a přesto ji pěstují ve svých zahradách.

Zahrádka je pro mnohé místem klidu, kouskem barevné přírody, která roste podle „našich“ pravidel. Zdobí ji záhony plné zeleniny, ovocné stromy i nespočet okrasných rostlin. A právě mezi všemi záhony a truhlíky se občas ukrývají druhy, které jsou opravdu velmi nebezpečné. Lidé je pěstují dobrovolně. Obvykle jsou krásné, vypadají velmi efektně ve výsadbách, fungují jako krásné přírodní závěsy na pergolách nebo doplní květináče na terase. Nejde o problém v případě, pokud si je zahradník vědom nebezpečí a je obezřetný. Mnoho lidí však o prudkém jedu v jejich oblíbené květině nemá ani ponětí.

Krásný, ale nebezpečný

Skočec obecný, latinsky známý jako Ricinus communis, vypadá na první pohled jako obyčejný dekorativní keřík. Má trochu exotický vzhled, který podtrhují velké laločnaté listy a nápadně červené „pichlavé“ plody. V těchto tobolkách dozrávají semena, která obsahují nejvíce ricinu. V teplejších oblastech keře dorůstají i více než tří metrů, u nás jsou rostliny kompaktnější a pěstují se jako letničky. 

Samotné pěstování není náročné. Stačí vybrat plně prosluněné stanoviště s propustnou půdou. Skočec dobře klíčí, během pár dní se objevují první lístky. Rostlina dobře snáší sucho a pokud je v mulčovaném záhonu, netřeba ji skoro vůbec zalévat. V Česku skočce nepřežijí zimu a pokud je chcete pěstovat i další rok, je dobré si uložit semena. Právě ta jsou však nejvíce nebezpečnou částí jedné z nejjedovatějších rostlin na světě.

Nejjedovatější rostlina v zahradách

Skočec obecný obsahuje ricin. Jde o toxickou látku, kterou najdeme v celé rostlině, v semenech je však koncentrace nejvyšší. Ricin je mnohonásobně jedovatější než jiné nechvalně známé jedy, například kyanid nebo strychnin. A přesto, že semínka chrání tvrdé slupky, může po jejich rozdrcení dojít k vážné otravě. Tu způsobí už požití jednoho poškozeného semene.

U dětí jsou tři semena skočce smrtelnou dávkou, u dospělého asi osm semen. Mezi první příznaky otravy patří silná nevolnost doprovázená zvracením, bolesti břicha a průjem. Při pozření velké dávky ricinu dochází také k poškození jater a ledvin, může se objevit dokonce vnitřní krvácení nebo smrt. Proti ricinu navíc neexistuje žádný specifický protijed a léčba je většinou pouze podpůrná. Proto se nedoporučuje skočec pěstovat tam, kde se k jakékoliv části rostliny mohou dostat malé děti nebo domácí zvířata. V některých zemích je pěstování této rostliny dokonce úplně zakázáno, případně podléhá regulacím kvůli zneužití jedu.

Široké využití v minulosti i dnes

Skočec obecný je sice extrémně nebezpečný, ani to však neodradilo člověka od toho, aby mu našel nějaké využití. Různých účinků ricinového oleje lidé využívají už po celá staletí. Tento olej znali už ve starověkém Egyptě, kde se používal například jako mazadlo do lamp, ale i jako přísada do léčivých mastí nebo jako projímadlo. Podobné využití našel také ve viktoriánské Evropě, kdy byla medicína na vzestupu. Tehdy byly různé jedovaté látky velmi „moderní“ a často se využívaly v lidovém léčitelství i v tehdejší medicíně.

Ani v současnosti se od ricinového oleje neupustilo. Dnes už však máme moderní technologie, a tak lze olej pomocí speciálních úprav jedovatých látek téměř úplně zbavit. Své využití našel hlavně v kosmetickém průmyslu. Stal se součástí různých šamponů nebo třeba sér na růst řas a obočí, má totiž podporovat jejich růst. Používá se také ve farmaceutickém průmyslu nebo při výrobě plastů a maziv.