Tato česká vesnice se stala senzací Instagramu. Turisté sem jezdí jen kvůli jediné fotce

V této rozlehlé horské vesnici v Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí jako by se zastavil čas. Kopce poseté pestrobarevnými květnatými loukami tu střídají malebné výhledy do údolí, kde se pasou stáda krav a ovcí. V tichu přírody a hlubokých lesů najdete původní roubené chaloupky, rozhledny i přírodní krásy včetně koupání. V létě je tato překrásná oblast ideálním místem pro turistiku a cyklistiku, v zimě zase nabízí běžecké trasy i lyžařské vleky. 

Představte si ospalé časné letní ráno. V dálce se ozývá zvuk zvoničky, která právě ohlašuje celou. Kopce i okolní lesy ještě pokrývají chuchvalce mlh, za nimiž se ale už už prodírají sluneční paprsky. Zdejší sedláci už do hor vyhnali ovečky, krávy i koně, které tady chovají snad v každé třetí usedlosti. A pak jsou tady všudypřítomné louky, které jsou od jara do podzimu plné vzácných divokých orchidejí, od vstavačů a tořičů třeba až po střevíčník pantoflíček. Roste jich tu na metru čtverečním tolik druhů a žije tolik vzácných živočichů, že by to vydalo na světový rekord.

Kraj kouzel a prastaré magie

Kdo do tohoto kraje na moravsko-slovenské hranici zavítá jednou, už ho to do něj potáhne napořád. Tak magický totiž je. A protože je téměř „na konci světa“, není divu, že se tu už před staletími ukrývali zbojníci, vojenští zběhové i ti, kteří utíkali před světskou spravedlností. V minulosti byl kraj sužovaný nájezdy Tatarů i Turků. Nebýt spisovatelky Kateřiny Tučkové, nejspíš by si v poklidu žili zdejší starousedlíci i noví majitelé chalup dál. Jenže i jí malebná krajina v bělokarpatských horách tak učarovala, že se nechala příběhem zdejších bohyní, které tady ještě donedávna žily a „bohovaly“, inspirovat. Napsala román Žítkovské bohyně, která se okamžitě stala bestsellerem.

Z klidného místa tak trochu „pěší zóna“

Do zdejšího kraje plného léčivých bylin a síly přírody, a především na Žítkovou, o které je řeč, začaly proudit davy turistů. Všichni totiž chtěli poznat bohem zapomenutý kraj, kam se odpradávna vydávali lidé z různých částí Evropy za ženami, které dokázaly vyléčit zdravotní neduhy či nahodit rameno vykloubené při těžké práci v lese s koňmi. Také se traduje, že uměly najít ukradené věci a na dálku ukázat na jejich zloděje, odvrátit bouřku, stejně jako poradit s pošramocenými partnerskými vztahy. Umění Žítkovských bohyní se přitom dědilo po staletí z matky na dceru a vymizelo odtud teprve před pár desítkami let. 

Prosecco s výhledem na Povážský Inovec

Dodnes tak ve zdejších kopcích můžete obdivovat nejen staré chalupy, ale i navštívit muzeum poslední známé Žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové. Katastr obce Žítková je poměrně rozlehlý a trvalo by vám možná i dva, tři dny, než byste si prošli všechny části od Koprvazů, přes Lazy až po Čjerné. K této malé chaloupce se ale dostanete poměrně snadno. Stačí zaparkovat u žítkovského Infocentra a vydat se na zhruba dvoukilometrovou túru po svých po asfaltové cestě směrem k ovčí farmě Sýr od kapličky. Až si poslechnete poutavý výklad o umění „bohování“, pak přejděte asi sto metrů do nedávno postaveného dřevěného srubu s doškovou střechou. Dejte si prosecco a nechte se unášet pohledy do krajiny a na pasoucí se ovečky. 

Na lokše s brynzou i domácí chleba

Tam vám majitelé moderní ovčí farmy nabídnou kromě sklenky italského perlivého vína a točeného plzeňského piva také vyhlášený pravý oštiepok, nakládané sýry z ovčího mléka, ovčí caprese i klobásy ze skopového masa. A protože jsme na moravsko-slovenském pomezí a zdejší bača je rodilý Slovák, pak vám určitě ještě dlouho zůstane na jazyku kromě nadýchaných koláčů s tvarohem a drobenkou chuť další typické slovenské pochoutky. Tedy bramborové lokše s brynzou. Cestu sem zvládnou i maminky s kočárky, případně lidé s drobnějším handicapem. Převýšení trasy je jen velmi mírné. Procházka nabídne fascinující pohled do údolí i na okolní hory, kde se v blízkosti tyčí již slovenský Povážský Inovec. A až dostanete chuť na krajíc domácího chleba se škvarkovým sádlem, vydejte se od Infocentra na opačnou stranu, k Odpočivadlu u Hajtmanů. Tam jeho majitelé pečou i slovenské brynzové posúchy se slaninou či borůvkové koláče.

Přes Vyškovec na Machnáč

I přes zvýšený počet turistů v posledních letech je zdejší bělokarpatská krajina klidná a tichá. Vyrazit v Žítkové a okolí můžete na kolo i na houby, třeba do lesů kolem obce Vyškovec. Když budete mít štěstí, odkryje se před vámi některá z luk posetá bedlami i klouzky, v hlubokých lesích pak rostou hřiby pravé i koloděje. Odtud se můžete vydat třeba na rozhlednu Velký Lopeník nebo kopec Machnáč, v zimě si krásně zalyžujete na Lopatě. Výhled do slovenských Bošáček nabídne ikonické Lopenické sedlo, viditelné už po cestě z Uherského Brodu. Jde o křižovatku dvou turisticky významných cest. Jižní, zeleně značené Via Czechia od rozhledny na vrcholu Velký Lopeník přes vrchol Malého Lopeníku. Další pak vede přes vrch Kobylec a Lopenické sedlo až na známý Mikulčin vrch, kde se můžete občerstvit.