Taky jste tohle křeslo nesnášeli? Doma ho měl každý důchodce a dnes za něj sběratelé platí zlatem

Stará křesla patří do starého železa, resp. do starého dřeva a čalounění. Pokud jste kousky, které měli doma dědeček s babičkou, vyloženě nesnášeli, vězte, že dnes lze některé z nich prodat za částku, z níž se vám mohou protočit panenky.

Zaskočíte-li na nějaké české inzertní weby či online tržiště, zjistíte, že mnohá křesla tu jsou nabízená buď za odvoz, anebo jejich cena začíná doslova na pár korunách. Jenže pak tu naleznete takové kousky, které jsou nabízeny za několik tisíc korun a některé dokonce za desetitisíce. Pro mnohé se přitom bude jednat o křesla, která měli jejich prarodiče. Pokud máte nějaký takový nábytek po dědečkovi a babičce třeba na půdě, možná ho můžete prodat za slušný balík.

Jak prodat stará křesla co nejdráže?

Křesla, která jsou stará více než půl století, by mnozí vyhodili. Jistě, některé kousky jsou skutečně natolik zničené, že jejich „život“ musí skončit ve sběrném dvoře. Jenže další mohou být v tak dobrém stavu, že by bylo škoda se s nimi rozloučit jen tak. Za nejvyšší částky se ovšem prodávají křesla po renovaci. Lakované područky je např. možné zbrousit a nastříkat novou barvou. Staré podsedáky lze zase očalounit. Pokud to není možné, můžete potáhnout nové molitany nařezané na míru.

Sedák bychom však doporučovali spíše pružinový. Područky nemusíte nutně brousit a stříkat novou barvou, ale měly by být alespoň ošetřeny. K tomu slouží např. šelak, tedy přírodní pryskyřice. Co se týče potahu, na kvalitě látky určitě záleží (na původní kusy se kupříkladu velmi hodí anglické potahové látky). Obecně platí, že taková renovace nemusí být nijak drahá, ale z křesel může udělat kousky, o něž bude u sběratelů opravdu velký zájem. Pak už stačí jen dané modely vyfotit a umístit je na některý z inzertních portálů nebo online tržišť.

Jaká křesla jsou oblíbená?

Mnozí z nás křesla u prarodičů příliš v oblibě neměli, protože řada kousků tak úplně neodpovídá současným designovým trendům. Oprýskané dřevěné područky a dva polštáře obvykle nějaké mdlé barvy rozhodně na první pohled nepřitáhnou. Jenže milovníci starých věcí a sběratelé jsou zvláštní sorta lidí. Často tedy mají zájem o věci, které by běžní smrtelníci nejraději vyhodili. Jenže to by byla škoda s ohledem na to, že na nich můžete trhnout nějakou tu (tisíci)korunu. Některé modely jsou navíc obecně designově vysoce ceněny dodnes. Jedná se např. o produkty Halabala.

Proslulá křesla Halabala

Aktuálně je velký zájem o křesla Halabala. Že vám tento název nic neříká? Pak vězte, že Jindřich Halabala byl nábytkový designér, který se proslavil návrhy stylového nábytku v letech 1925 až 1955, a to pro brněnské UP závody (Spojené uměleckoprůmyslové závody). Plodná spolupráce byla tedy zahájena přesně před 100 lety. Halabala přitom výrazně ovlivnil československý design v meziválečném období. Jeho výrobky, které zahrnovaly funkcionalistické stolky, poličky či křesla, snoubily moderní přístupy s tradičním řemeslnými technikami.

Halabalův nábytek byl velmi oblíbený, takže na něj šlo narazit v mnoha československých domácnostech. V současné době se někde stále využívá, obdivovat jej nicméně můžete i v muzeích a galeriích. Z toho vyplývá, že právě o taková křesla může být velký zájem. Legendární je především model s označením H 269 z roku 1933. Ten si svého času oblíbil např. spisovatel Karel Čapek, ale také herec Hugo Haas nebo dirigent Václav Talich. Dané křeslo si navíc dodnes udrželo svěží a lehkou eleganci, přičemž v dobrém stavu se prodává za desetitisíce. Nemáte ho tedy někde v koutě či na půdě?

Tip na závěr: Oblíbená je rovněž židle H 79, případně kávový stolek H 259, který si kvůli svému designu vysloužil označení „pavouk“. Často byl přitom využíván jako doplněk právě ke křesílkům Halabala.

Zdroje: iDnes.cz, forbes.cz, fm.denik.cz